MČR – Bloody Bones Contest No. 7 – Havlíčkův Brod – výsledky

VÝSLEDKY: KVALIFIKACE OPEN :: H2H OPEN :: ŽENY :: 17 :: 15 :: 11

Pro mě nejlepší závod roku právě skončil… A hned po napsání první věty mi již dopředu zní v uších Vojty Kotka nevyslovená otázka „Předsedo… a co fantastická Polička?“… Takže hned dodávám, že se nechci nijak dotknout ostatních pořadatelů (ať už jsou z Poličky, Prachatic, Plzně, Brna… ), protože jejich závody mají jiná lákadla a tradice, která zase nemá Havlíčkův Brod, ale to co nabízí Havlíčkův Brod, je z mého pohledu nejdůležitější… Je to skvělý kopec pro závody s dojezdem, dokonalé rozjezdové rampy, dobře postavené slalomy, Bruna, který závody skvěle moderuje a bratry Novotné, kteří se snaží tlačit na plynulost závodů bez čekání, starají se o naše žaludky a Petr navíc dá všanc svůj luxusní hotel s příjemnou obsluhou pro naše pohodlné ubytování. To vše dohromady je složené puzzle, které nemá chybu a i proto jsem letos velikonoce strávil v Havlíčkově Brodě a rád se sem vracím… Ale zpět k závodům…

Byl bych rád, kdyby tento článek napsal Robin, protože na závodech z něj čišely emoce tak, že kdyby se nestyděl, tak by možná i brečel… Robin mi tak připomněl mé začátky mezi vámi, skejtslalomovými jezdci, kdy dojetí do cíle slalomu nebylo pro mě samozřejmostí a kdy každý krůček v pořadí výš byl pro mě velkým úspěchem. Tenkrát se mnou emoce cloumaly stejně, jako v Havlíčkově Brodu s Robem.
Při obřím slalomu za mnou Rob přišel, že potřebuje v sobě probudit bojovnou nálad a dodat kuráž a já si to vzal za své… Řval jsem na něj, když byl před poslední jízdou na rampě: „Kdo je nejlepší?“ a Rob na to nesměle „Rob…“. „Neslyším tě Robe! Kdo je nejlepší?“, já zas na něj… „Rob!“ zakřičel odhodlaně … „Kdo zaútočí na ten slalom?“… „Rob!“ zněla odpověď… Svými „vojenskými“ pokřiky jsme probudili okolní jezdce, kteří začali Robovi fandit a Rob tak startoval do své jízdy hnán velkým aplausem… Díky vám všem za něj… To byla fantazie!
Rob sice pak přišel s tím, že se nezlepšil, ale když se dodatečně dívám na výsledky, tak to byla jeho nejlepší jízda, a kdyby (vím, že na kdyby se nehraje) neshodil dvě kuželky, tak by zajel Romana Podlahu… a to přeci není špatný výsledek! Roman Podlaha je super jezdec, který hodně trénuje, a který až začne při závodě jezdit tak, jak jezdí v tréninku, tak bude trvale usazenej v první desítce… Takže co dodat… „Robe, ty na to máš a mysli na to, co jsem ti říkal a pracuj na tom… Ty víš, co myslím.“

V Open kategorii pak Jarda Knettig ukázal, kdo je v Česku králem a vyhrál všechny tři disciplíny. Jen doufám, že v obřáku měl před poslední jízdou strach, když po dvou kolech byl s náskokem první a najednou se na chvíli ocitl mimo stupně vítězů… Ale zvládl to a po zásluze si odvezl celkové první místo. Holt už asi budeme závodit jen o to druhé…
V ženách to byl souboj mezi Aničkou Tehzou a Aničkou Vackovou. Nakonec šťastnější byla domácí jezdkyně. Sám za sebe jsem rád, že Anna Tehza rozšířila ženskou skupinu, a že máme v této kategorii od letošního roku ještě Miu. Teď ještě aby se k holkám přidaly Terezka Podlahová a holky Vojtů (máma s dcerou) a máme tu rázem sedmičlennou skupinu, která by mohla jet čtyřčlenné H2H.
Jak podotkl v komentářích Emil Martinů, v dětské kategorii se vyrovnanost vytratila a v dětech začal diktovat Petr Martinů. Na něm je znát tréninkové poličské úsilí. O kategorii výše neměl poličský oddíl zástupce, a tak všechny tři slalomy ovládl Max Thiele. V kategorii do 17 let opět dominoval Petr Matouš. Petře, už se na tebe těšíme v příštím roce v kategorii Open a věz, že svou starou vytahanou kůži zadarmo nedáme.
Vítězům gratuluji k úspěchu a všem děkuji za velmi příjemnou atmosféru. Speciální poděkování posílám Petrovi Novotnému a ještě jednou přidávám omluvu…

Petr Janoušek
Předseda ČASS