Babí léto v Bohnicích – návrat ke krocení prkénka?

V týdnu jsem byl navštívit areál psychiatrické léčebny Bohnice, konkrétně terapeuta Luboše Chlada. Ne že by mi v hlavě přeskočilo a já bych potřeboval pomoc statného ošetřovatele, ale Luboš mě sám přednedávnem oslovil ve Stromovce, kde jsme trénovali slalom, jestli bychom neměli zájem o sebepropagaci v rámci dne „Babí léto v PL Bohnice“. Luboš totiž koordinuje projekty, kterými se léčebna snaží přilákat veřejnost do bohnického parku, který je součástí léčebny. Byl jsem tedy obhlédnout uličky, cesty a cestičky, abych zjistil, jestli je zde možné jezdit slalom na skejtu. A byl jsem příjemně překvapen. Některá místa jsou opravdu skvělá: široká silnice a mírný kopec. Ptal jsem se Luboše, jaký způsob naší prezentace nám bude povolen a dozvěděl jsem se, že v tomto směru máme úplně volné ruce. Je tedy na nás, jestli někde stranou postavíme pár kuželek a budeme mezi nimi jezdit, bavit se s kolemjdoucími lidmi a půjčovat jim skejty, nebo sem dotáhneme nájezďák, časomíru, ozvučení a vše co k tomu patří, obsadíme reprezentativnější místo a uspořádáme závod pro sebe a pro příchozí. Může být samozřejmě ještě nějaká cesta uprostřed, ale vše záleží na tom, jak hodně chceme takovouto akci uspořádat a kdo by byl ochoten přiložit ruku k dílu, zdarma zapůjčit potřebné vybavení a podobně. Dopředu hlásím, že na tuto akci nebudu shánět žádné peníze. Místo a energie budou zdarma, a pokud se rozhodneme nainstalovat časomíru, tak by jí některé město muselo zdarma zapůjčit (jak víte ČASS žádnou časomírou nedisponuje a její nákup se mi nedaří prosadit na výkonném výboru). To samé platí ohledně nájezďáku – nebudu mít prostředky ani na proplacení jeho dopravy do Bohnic a zpět.

Stále doufám, že se mi podaří prosadit nákup asociačních skejtů od Finalu (abychom měli co půjčovat) a nákup asociačních vlajek – abychom se posunuli zase o krůček dál.

Zajištěné tedy bude místo, energie a diváci. Ostatní je na nás. Byl bych rád, kdyby jste se k tomuto projektu v komentářích vyjádřili a pokud si myslíte, že by to mohla být dobrá a pro český slalom skateboarding přínosná akce, tak napište, jak si myslíte, že by jste mohli pomoci.

Důležitý je ještě termín. Jedná se o sobotu 15.9 a do tohoto termínu by nesměly sklouznout závody v Havlíčkově Brodě.

Petr Janoušek
Předseda ČASS

11 komentářů u „Babí léto v Bohnicích – návrat ke krocení prkénka?“

  1. Asociace by měla mít svou časomíru. To je prostě jasný.
    Jedinej kdo jí nechce, je ten, kdo jí má již z vlastních prostředků, a raděj by tedy logicky utratil společně uspořené peníze jinak.
    Tato akce je jedním z mnoha budoucích příkladů, které ukazují, že asociační (tedy naše) časomíra má smysl. Jde o první vlaštovku a pokud chceme rozvíjet slalom dál i mimo naši partu, tak je nezbytným a nejdůležitějším prvkem.
    Ano. Mluvím jako lobista za PraCHATICE, které vlastní časomíru nemají a nikdy jí mít nebudou.
    Nejsme přece sami a pokud chceme aby se slalom rozrůstal o další města a akce podobné Bohnicím (což mi příde moc fajn) tak je nezbytná.
    Máme se všichni rádi, ale ani mi nechceme každý rok být závislí na tom, zda někdo z vás kamarádů (vážíme si toho moc) přiveze a pučí časomíru.
    Ač se většinou na konferencích nezištně nabízíte, zkuste se vžít vy vlastníci časomíry do naší pozice. Pokud se vám to podaří, pak věřím, že i vy budete hlasovat pro nákup společné časomíry za asociační peníze.
    Přiznal sem se k lobismu. Zkuste se teď nyní vy, co hlasujete proti společné časomíře, v rámci objektivity a budoucí většiny oprostit od toho svého lobismu a zvedněte ruku pro opravdu SPOLEČNOU věc.

  2. Ahoj Míro. Je hezké,že „lobuješ“ za svůj názor, já už to vzdal.Časomíra je spotřební věc která potřebuje ke správnému chodu spoustu věcí jako jsou spouštěcí pásky , kabely , pájku ( 🙂 hřebíky , velké hrábě , malé hrábě 🙂 ).Ale hlavně obsluhu a údržbu to znamená člověka něco jako je náš všeumněl Petr Klein popřípadě Honzík Škrabal.Zkus se zeptat Petra co to obnáší když si chceš za závodit a nemůžeš protože časomíra zlobí.Třeba ho společnýma silama ukecáme aby se nechal naklonovat. 🙂 Hodně štěstí borče.

  3. @martin
    to je právě ono mi potřebujem časomíru aby ji mohla ovládat „cvičená opice“ (třeba já ) a né programátor a elektrotechnik v jedné nebo více osobách

  4. No právě….my co už svoji časomíru máme, víme že žádná NENÍ rozumněj NENÍ a NIKDY nebude bezúdržbová pro cvičené opice. Proto také opakovaně nelobuju (ale pouze ojediněle připomínám) svůj názor za nenakupování ČASS časomíry. Jsem přesvědčen, že minimálně jednou za sezonu by se musela znovu kupovat nějaká její důležitá součást nebo minimálně nákladně opravovat. A potom? Asociace zaplať to! NĚKDO to rozbil. Proto je pořád lepší aby si organizátor závodu zaplatil pár peněz té obsluze časomíry když už její půjčení nabízí majitel zdarma.

  5. Za svou osobu souhlasím s Pavlem. Cesta nevede přes poruchovou časomíru, která potřebuje ke svému chodu tým inženýrů s pájkou v ruce a s kapsami naplněnými „šváby“.
    Cesta vede přes nákup robustní a jednoduché časomíry, kterou může ovládat každý po třicetivteřinové instruktáži. (Mám na mysli časomíru, která nebude vyráběná „na koleně“ a u níž je její vývoj ukončen). A nesouhlasím s názorem, že takové časomíry neexistují. Protože Petr Novotný takovou časomírou disponuje. Možná by zde byl dobrý jeho názor.

    Celou věc bych přirovnal k pořízení si auta. Pokud si vyrobím svoje vlastní auto (a bude to nejspíše prototyp), tak mi nejspíš po každých 100 metrech jízdy klekne… Než mu trochu vychytám mouchy, ale stejně jej budu schopen opravovat jen já sám… A při jeho prodeji (nebo půjčení) pak samozřejmě budu tvrdit, že si k tomu autu musí kupující pořídit i mechanika, protože jinak s tím nikam nedojede. To ale neznamená, že někde není jiné auto, u kterého si za volant může sednou i má manželka a vcelku bez velkého rizika se může vydat napříč republikou, aniž by s ní v autě musel sedět mechanik…
    Tím ovšem nechci říci, že se i to druhé auto nemůže poškodit a má manželka zůstane někde viset… Pravděpodobnost porouchání je ale 0.0000000001%

    To znamená jediné… Auto, které ke svému chodu potřebuje trvalou přítomnost mechanika si NEKOUPÍM!

    Myslím, že naše diskuze by se měla točit kolem toho, zda ČASS svojí časomíru potřebuje, či nikoli. A ne kolem toho, jestli má někdo doma poruchovou věc, nebo nemá a vydávat poruchovost za standard…

  6. Hahahaha další diskuzi ode mne neočekávejte.
    (Nic osobního pane inženýre, ale pravděpodobnost porouchání si pamatujte)

  7. Petře Roman a Pepa poruchovost a sem tam výdaje na údržbu zmínili, co by argument proč nekupovat a tedy se do do diskuse myslím hodí. Maj právo zmínit své argumenty, tak jako mi ty naše.
    Nicméně souhlasím s názorem Pavla a tvojim.
    Argument o investicích do údržby, za pásky atd, mne rozhodně ani trošku nepřesvědčil – či neodradil.
    Pokud budou pásky po závodech zničeny, tak se holt nahradí novejma a to z asociačních peněz. Celá údržba asociační časomíry, by se hradila z asociačních peněz a to mi příde úplně v pořádku. Bude sloužit všem za společné peníze.
    Pořadatelé závodů, tak nebudou muset navyšovat nepopulární startovné o částku za časomíru, respektive za její údržbu či obsluhu.
    Stále jsem plně přesvědčen, že by šlo o neférovější a nejsmysluplnější investici od dob vzniku asociace.
    Pepo nedistancuj se ;-D

  8. je to opravdu opět a znova co člověk to názor
    ja na rozdíl od Míry bych byl pro paskvil a to že asociace by vlastnila krabičku, program a dle možností zobrazovací zařízení naopak pásky a dráty by si koupily pořadatelé protože u drátů je to velmi individuální a neprosaditelné jestli 200 m nebo 0.0000000001 % obvodu země

  9. A co koupit ty časoníry 2
    Nezbláznil jsem se ale jak jsem navrhoval už před časem nabídněme tvůrcům český časomír aby je oni prodali asociaci (určo by se v případě jejich zájmu dal domluvit splátkový kalendář) což by zajistilo nezmaření jejich investice.
    Na druhou stranu to znamená domluvu mezi Pepou a Petrem K. aby byly nahraditelné pouhým přepojemím kabelů a to nevím zda je to možné.
    Co P a P na to?

  10. @Pavel
    Pavle a co to udělat tak jak to udělali tři kluci v Havl.Brodě nebo dva kucí Štefkovi z Hradce. Prostě jí potřebovali tak si jí sami pořídili.

  11. 🙂 🙂 🙂
    Vidím, že jsem tím desetinným číslem leckomu pocuchal nervy… A ano, toto číslo je poněkud přehnané… Nicméně… Nedávno jsem se zúčastnil semináře na téma spolehlivost v elektrotechnice, kde pan ing. Ondřej Komenda přednášel a vysvětloval teorii spolehlivosti a snažil se sofistikovaně odpovědět na otázky, které jsou zde položeny:
    1. Jaká je pravděpodobnost, že systém poběží bez poruch v období od … do …
    2. Kolik poruch, a jak dlouhých, systém průměrně podstoupí za rok
    3. Jak se změní spolehlivost, když bude jeden systém redundantně zálohován druhým…

    No pak přešel na spolehlivostní funkce R(t), funkce oprav O(t), intenzitu poruch a oprav, střední dobu do poruchy (MTTF), do opravy (MTTR), mezi poruchami (MTBF) a dostupnost A(t)… Pokud by byl zájem, tak o tom můžu napsat článeček, ale nepředpokládám, že by tomu tak bylo…. a ani to není pro nás tak důležité. Důležité je, že u naprosté většiny technických zařízení lze z pohledu spolehlivosti rozlišit tři fáze činnosti – tzv. období zahořování, období standardního užívání a období stárnutí materiálu. Toto chování charakterizuje tzv. vanová křivka, která vypadá úplně stejně, jako U-rampa… 🙂 … Když se skejťák postaví na koping a hodlá sjet dolů, ocitl se v čase „0“, tedy tam kde se ocitl výrobce se svým prototypem (v našem případě s první verzí časomíry). Pak skejťák prkno sešlápne a frčí dolů do rádiusu… Stejně i výrobce „frčí“ ve vývoji svého výrobku, odstraňuje na něm mouchy a intenzita poruch v čase klesá dle křivky znázorněné U-rampou. Tato fáze je fází zahořování výrobku. Pak skejťák překoná rádius a ocitne se dole na plošině (v nejnižším místě)… v této fázi je intenzita poruch nejnižší a dá se říci konstantní – je to fáze standardního užívání výrobku. Na konci plošiny vjede skejťák opět do rádiusu a začne směřovat nahoru ke kopingu. V této fázi opět začne narůstat intenzita poruch, která je způsobena stárnutím materiálu…
    Tím jsem chtěl jen říci, že není možné porovnávat intenzitu poruch v době zahořování výrobku a v době standardního užívání, protože intenzita poruch je v době zahořování nesrovnatelně (násobně) vyšší…

    Teď by bylo dobré, kdybychom se vrátili spíše k diskuzi, zda asociační časomíru potřebujeme, či nikoli… 🙂 … a taky by asi nebylo na škodu, kdyby se tato diskuze přesunula do google dokumentů, mimo volně přístupné komentáře k článkům.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..