Prkýnka na maso jsme uřízli – pozvánka na křest knihy!

ČT Studio 6 (od 157 minuty) :: VideoUpoutávka :: Zobák

V pátek 6. září 2013 křtíme v Praze v Meet Factory knihu o předrevolučním skateboardingu. Na křest jsou zváni všichni (není to uzavřená akce, jak jsem se doslechla, ani si neumím představit, že bysme udělali knížku o skejtu a pak kádrovali, kdo může přijít na večírek a kdo ne. :)), vstup je zdarma a kniha bude k dostání za nejnižší možnou cenu (500,- Kč). Ti, kteří na ní spolupracovali – poskytli rozhovor nebo nám půjčili fotky – samozřejmě dostanou výtisk zdarma.

Za případné sdílení děkuji.

Martina Overstreet

Obrazová publikace Prkýnka na maso jsme uřízli je starým zákonem českého skateboardingu 

Praha, 18. srpna 2013 – „Skejťáci byli speciální partička. To byla naše svoboda. Policajti do nás nerejpali, protože jsme dělali sport. Nebo víceméně nerejpali. Měl jsi svůj klid a měl jsi svůj svět. My nebyli politický, ale bavilo nás to, měli jsme dobrou partu a zažívali jsme věci. Fotbal dělal každej,“ praví hvězda českého předrevolučního skateboardingu Petr Pletánek v nové výpravné knize Prkýnka na maso jsme uřízli. Autorský tým pod vedením Martiny Overstreet a Michala Nanoru, který v roce 2010 vydal oceňované portfolio vizuálního stylu české hudební scény Zde jsou psi, důkladně ohledává často neuvěřitelné počátky české skejtové subkultury.

 „Tenkrát jsme si všechno dělali sami, jezdili jsme, organizovali, to bylo na tom zajímavý. Dneska když něco chceš, tak si to koupíš. Dlouhá chvíle. A to byl ten spirit,“ pokračuje Pletánek. Spirit sportu, který byl v polovině 70. let tak nový, za železnou oponou i v západní Evropě, že ještě ani nevěděl, jestli bude víc sportem nebo životním stylem, jestli na skateboardu budou jezdit karlovarští číšníci, prachatické máničky nebo pražští pankáči, jestli se na něm bude závodit nebo spíš se jen tak vozit po ulici. Jestli skejťáci budou městská guerilla, nebo asfaltoví atleti, jak o nich zpívají Beach Boys.

 Kniha, která vznikla důmyslným sestřihem mnoha hodin rozhovorů s dvaceti pamětníky, ale postihuje subkulturu i z mnoha dalších hledisek než jen vztahu k režimu. Jedenáct tematických kapitol sleduje, jak k místním nadšencům pronikaly informace, jejich první pokusy s technikou, alkoholem i bermudami z ubrusu a spartakiádními „toníky“ barvenými v hrnci na knedlíky. „Prkna zbouchaný z kolečkovejch bruslí, že jo. Prkýnka na maso jsme uřízli a jezdilo se. Ono to teda vůbec nejelo. Člověk do toho kopnul a ono to nejelo,“ popisuje začátky Robert Thiele.

 „Snažili jsme se, aby si kniha zachovala přesnost, ale nezůstala v kabinetu. Texty jsme stříhali tak, aby vedle výpovědi o lidech a době, se taky četly jako příběh. Máte tam milovníka, máte tam rachitika, co si myslí, že ho nikdo nechce… Přemejšlim, že by ta knížka byla dobrá i jako muzikál,“ říká Nanoru. Mezi zpovídanými jsou dnešní herec a divadelník Petr Forman, pozdější pionýr českého snowboardingu Luděk Váša, legendární skejťák a frontman punkové kapely Suchý mozky Ivan Zobák Pelikán, senátor a starosta Božího Daru Jan Horník, ředitel divadla Minor Zdeněk Pecháček nebo rekordmani a synové spisovatele Vladimíra Thieleho, Simon a Robert Thieleovi.

 Podstatnou roli v knize hraje promyšlená grafická úprava zacházející s významy jednotlivých promluv hrdinů. „A máte tam 250 nepochopitelně cool fotografií, které rozpláčou každého, kdo se kdy jen na ulici ohlédnul za plastovou rybou nebo longboardem,“ pokračuje Nanoru. Výběr fotek vypráví příběh skateboardingu v ČSSR paralelně a vlastním jazykem. Je to teda historická kniha převlečená za stylovou listovačku, nebo stylová listovačka převlečená za historickou knihu? Těžko říct. Strukturou připomíná filmový dokument a ačkoli srovnávání s americkým filmem popisujícím počátky skateboardingu v Kalifornii Dogtown and Z-Boys (2001) nejsou zcela na místě, určitě se jim nevyhne. Fotky, na kterých se neskutečně styloví skejťáci odrážejí od všudypřítomných šedých bund, estébáckých baloňáků, embéček a nápisů Ovoce-Zelenina ukazují na něco mezi Z-Boys a Vesničkou mou střediskovou.

Prkýnka na maso tak téma otevírají i člověku mimo skejt, a to hlavně, co se týče stylu v době, kdy se vaše Klout skóre měřilo v U-rampě na Strahově. Prkna a značky, skejt jako zárodek urban kultury v českém kontextu, byly důvod proč skejt autory přitahoval. V té době, jak píše v doslovu Nanoru, byly „značky, dneska známka konformity, symbolickým odporem, obžalobou, a jejich používání vyjadřovalo příslušnost ke skupině rebelů”. Skejt se vymezoval „spotřebou spíš než jejím odmítnutím. Svoje DIY bral jako výhodu, ale každej chtěl ‚origo‘. Nenavazoval na folk, na hippies, nevázal se na přírodu, idealismus a minulost, ale na město, konzum, technologii a budoucnost. Zároveň byl dost daleko veksláctví a nejvýraznější sympatická skupina na tuhle stranu od Diskopříběhu. Složitě si vyjednával svoji pozici k institucím i k hardcoru a punku, nevěděl, jestli je cool trénovat. Ale vlastní prkno bylo od začátku jednoznačně designový objekt, fetiš, a později i výjimečný grafický/reklamní nosič. Už tehdy všechno směřovalo k tomu, aby dnešní obchod se skejtem byly jen z desetiny desky, trucky a kolečka a z 90 % oblečení, čepice a boty. Kdo tehdy věděl, že urban a streetwear bude sportovní oblečení neurčené ke sportování?” pokračuje Nanoru. Víc než tehdejší hudební alternativa a underground tak skejt předznamenal současné chápání subkultur.

 Historici podobná témata zatím spíš přehlíželi a současné české zkoumání subkultur se zaměřuje většinou do oblasti hudby, a tak kniha, které autoři říkají „nespolehlivé dějiny“ nebo „starý zákon“ českého skateboardingu, prezentuje na pěti stech stranách vcelku bezprecedentní anatomii historické subkultury, společně s příběhem vývoje desítky postav ve zvláštní době, vyprávěným jejich vlastním jazykem.

Michal Nanoru byl šéfredaktorem časopisů Živel a Hype, co-editorem knihy o Studiu Najbrt Život štěstí překvapení (2007) a spoluzaložil databázi nezávislých porevolučních časopisů BigMag, která se stala základem stejnojmenných výstav v Moravské galerii v Brně (2010) a v Doxu v Praze (2011). Čtyři roky žil v New Yorku. S Martinou Overstreet jsou autory knihy o vizuálním stylu české hudební scény Zde jsou psi (2010).

2013 Designers (loni 2012 Designers, předtím 2011 Designers a příští rok nejspíš 2014 Designers) je nestálé sdružení grafických designérů. Adam Macháček žije v San Franciscu, Petr Bosák a Robert Jansa sídlí u Vltavy a obrazovky sdílí ještě se Sébastienem Bohnerem v Lausanne. Za jejich úpravu dostala kniha Zde jsou psi (2010) 2. cenu na Nejkrásnějších českých knihách roku 2010 a nominace na Czech Grand Design 2010 a Photobook Award 2011 na Internationale Fotobuch Festival v rámci documenta v Kasselu.

BU2R je originální projekt Budvaru, který od roku 2007 podporuje původní městské kulturní projekty. BU2R se soustředí na městskou kulturu, kterou sleduje a reflektuje, s důrazem na původní a originální, v Čechách doposud nerealizovanou tvorbu napříč různými generacemi umělců.

Komunikační studio Yinachi propojuje svět byznysu a umění.

Prkýnka na maso jsme uřízli
Český skateboarding před rokem 1989

Autoři projektu a redakce

Martina Overstreet, Michal Nanoru

Grafický design
Petr Bosák, Robert Jansa, Adam Macháček (2013 Designers)

Výběr fotografií
Michal Nanoru, Adam Macháček

Fotografie vytvořili a poskytli
Míra Bartoš, Alva Basika, Michal Brouček, Dalibor Daňhel, Filip Dvořák, Petr Dvořák, Radim Hromádko, Jarda Hůla, Tomáš Kodíček, Adriana Kopecká, Vojta Kotek, František Krejzar, Miloš Kytka, Michal Lohniský, Jan Mihaliček, František Nacházel, Zdeněk Pecháček, Honza Peterka, Petr Pletánek, Tomáš Potůček, Herbert Slavík, Ondra Sudek, Dan Syrový, Břetislav Ševčík, Jan Šibík, Honza Šik, Ivo Škrabal, Renata Škrabalová, Robert Thiele, Simon Thiele, Michaela Zemanová, Tomáš Zima zvaný Maďar

Kontakt
Vendula Kraslová
Yinachi
Nad štolou 4
Praha 7
170 00

vendulka@yinachi.com
www.facebook.com/PrkynkaNaMaso

22 komentářů u „Prkýnka na maso jsme uřízli – pozvánka na křest knihy!“

  1. Jsem sklerotik a nepamatuji se komu jsem slíbil v Plzni privézt koleckový brusle pro prítelkyni (nebo pro dceru ?).
    Brusle jsem doma nasel tak dejte vedet kdo jste to byl. Dík

  2. Škoda, že se křest knížky zrušil. Ještě že jsem se tam potkal a pokecal se starými známými lidmi, jinak by to byla zbytečná cesta do Prahy.

  3. Vůbec nechápu, co to Ondro tady píšeš… Křest knížky se zrušil?! … Možná bys to už měl přestat hulit… 🙂 😉

  4. Jednoduše Petře.
    Na pozvánce bylo, že je křest v 19 hod, na místě bylo napsáno, že ve20hod, pak tam kdosi vyhlásil do mikrofonu, že ve 23hod. Ve 23.45 začli lidi odcházet, prostor se až na pár na mol opilých holek vyprázdnil a nic se dál nedělo. Takže jsem jel domů a usoudil, že akci někdo zrušil. Mít zpoždění 5 hodin a neinformovat, je podle mě totální chaos a propadák. Koukni se, kdy a v kolik hod jserm to psal. To, že křest proběhl podstatně později jsem se dozvěděl až druhý den z FB. Podle časové prodlevy zřejmě hulili organizátoři a to že fest.

  5. Me bylo receno ze krest je ve 23:00. Ve 22:55 jsme meli domluvený sraz kam jsme se Plety, Dalas a já z ruzných míst mejdanu presne dostavily. Rekli nám tam ze nechaj lidi trochu vydechnout po filmu a ze se do toho pak pustíme. Ze to nastalo az tak pozde taky nechápu. Ty mladý lidi co odesli pred tím krtem tam stejne nebyli kvuli nám ale kvuli tem filmum co byli predtim. Je ale fakt skoda ze se to nevyhlásilo nejak oficiálne.

  6. Chyba bylo i to Hip Hop vystoupení. Ke křtu a k nám se to žánrově vůbec ani trošku nehodilo. Přilákalo to mraky hiphop mladejch fanoušků, kuli kterým byly fronty a kterým byla kniha z vysoka u pr…. .
    Časovej skluz, byl rovněž provar. Po dramaturgický stránce souhlasim tedy s Ondrou, ač sem se jinak především dík vám ostatním bavil, ale to sme mohli kdekoli, neboť mimo samotného krátkého aktu křtu, se tam toho pro nás moc nedělo.
    Chápu ale autory,že asi neměli moc pák scénář večera více ovlivnit, páč nebyli jediným aktérem večera samotnýho.
    Škoda že se nebude křtít ještě jednou 😀
    No nic. Na všem se po boji daj najít chyby. nebo snad né Ondro 😉 ?
    Hlavně že je kniha na světě, že sme se potkali a že budou v P
    raze letos závody 😀

  7. Ale jo, pokecal jsem s lidmi, které jsem neviděl drahně let
    a zřejmě dalších nejméně tolik neuvidím.
    Tím pádem byla cesta do Prahy smysluplná a proto mě mrzelo,
    že nebyla ona pověstná třešínka na dortu v podobě křestu v lidskou dobu.
    Chyby jsou samozřejmě všude, někde miniaturní, někde malé a někde velké.
    Snad se z toho organizátoři poučí a až se zas bude něco křtít,
    tak to bude alespoň přibližně v době uvedeném na pozvánce.
    Podle mě tam byli hiphopeři kvůli konzumaci a tím pádem zaplacení placu jinou formou.

  8. mne se to líbilo, za
    a) jsem byl hodinu backstage (hezky se pokecalo a byl jsem jediný který tam hulil, pivo bylo taky)
    b) byl jsem uz poloopilý
    c) mohl jsem stát na podiu vedle Martiny O. a trochu se na ní mackat 🙂
    d) postríkal jsem konecne Robertícka pivcem
    e) díky Daláce jsem nejel do pekla na suboptimální kobylce

  9. je to škoda, Ondro, že jsi nevydržel o patnáct minut dýl. Že ta zmaštěná omladina postupně vypadla bylo jedině dobře, a ku prospěchu věci – pokud mi tam něco vadilo, byla to právě ona. Ta schopnost tolerance prostě s přibývajícím věkem klesá, a nenaděláš nic. Je možná škoda, že jsi tak dlouo seděl v tom nejdebilnějším prostoru, kde se ty dva proudy lproti sobě jdoucích lidí mačkaly, protože to ani jinak nešlo – na jedný straně seděli a postávali lidi jako ty, na straně druhý stáli lidi frontu na svýho kelímkáče, v další řadě byli ti, co se tu frontu snažili předběhnout, a ve zbývajícím prostoru se vždycky potkaly dvě pipiny potácející se v kolonách proti sobě, a daly se nadšeně do řeči, aby to ucpaly nadobro. No, organizačně to moc zmáknutý nebylo, ale to bylo především věcí lidí z MeetFactory, kteří tvrdošíjně bazírovali na těch páskách na ruce v nejužším místě. Ano, bylo to děsný, a proto bylo dobře po skončení videa počkat, až se ty vochechule vypotácej ven, aby byl uvnitř konečně trošku prostor. I tvému zdraví by jen prospělo, kdybys ten čas strávil s námi ostatními venku před barákem, kde se aspoň dalo dejchat, a i hustotta vožralejch pipin na metr čtvereční byla poněkud menší 🙂

  10. ano, a myslím si, že na tom pódiu mohli být při křestu všichni, kdo tam z těch dvaceti vypovídajících lidí byli k dispozici – tedy i Míra, Ivo Škrabal, Pechy, Petr F., Zobo, Ondra, Tom F.,… – stejně jich tam plnejch dvacet nebylo, vešli by se, a nikoho by to neuráželo, a nebolelo. No, je to jak to je, jenom můj názor, nic víc… Každopádně chci ocenit těch pár Robertovejch slov – byl z těch dvaceti vypovídajících téměř nejmladší, ale přesto to jeho křtění nebylo vůbec na škodu, neb mluvil moc dobře, ba lépe, než by to svedli jiní. Roberte, dobře ty

  11. Šouhlas se všema 🙂
    Jen k těm páskám na ruku. Pochopil někdo jejich význam, když neexistoval žádnej guestlist a moh tam přijít kdokoli a zdarma ??? 😉
    Já ne 🙂

  12. jo, je to jak říká Petr – každej takovejhle podnik má určitej limit lidí, především z protipožárních důvodů kvůli případné evakuaci, tak se tímhle způsobem snažili počet lidí hrubě ohlídat. Že to dělali na tom nejblbějším nejužším místě, a ty dva proudy lidí jdoucí proti sobě se pak neměly kde míjet, to je zase jiná kapitola. Dostat se ven, nebo dovnitř, pak trvalo deset i patnáct minut

  13. Ahoooj! Tak já teda taky něco připíšu. 😉

    1. 19.00 hodin není čas křtu, ale hodina, kdy se začíná pouštět do klubu. V pátek v sedm večer se v Praze do klubu nechodí, i já jsem ještě byla doma a kdyby Michal neměl přímej vstup do ČT, asi by tam taky nestrašil tak brzo. „Prime time“ je tak od 22.00, to lidi teprve začínaj přicházet. Příště by to chtělo uvést na pozvánce detailní line-up: 19.00 dveře, do 20.30 DJ Peterka, 20.30-21.30 punkovej koncert, pak FOTR, pak křest, pak hiphopovej koncert. Program a pozvánku koncipoval vydavatel, my jako autoři do toho moc nemůžeme mluvit (já jsem teda chtěla, aby hráli DPC a účast V518 jsem ocenila a měla z ní radost. Ač hip hop nesleduju, Vladimírova poslední deska se mi líbí a líbil se mi i koncert).

    2. Vladimir byl tahounem večera, je to tak – Budvar nám zaplatil knížku a lidi, který to tam prosadili, musej potom vykazovat nějaký výsledky. Pro pivovar jsou výsledkem vytočený sudy. Tržba. MeetFactory praskala ve švech, takže to se jako povedlo (koncert V518 zadarmo, no tak ještě aby ne), nicméně na baru s tím moc nepočítali, očekávali 800-900 lidí. Kapacita klubu je 1000, přišlo dvakrát tolik. U baru to pak vypadalo jak v pekle. Už jsem to probírala u sebe na FB.

    3. Pásky: Kontrola počtu návštěvníků kvůli hygienickým a požárním předpisům. Druhej den jsem měla v mobilu asi 30 nasraných esemesek od kámošů, který přišli kolem 23.00 hod a vůbec se nedostali dovnitř, protože neměli pásku. Tohle se nedalo předpokládat, produkce Meetu z toho byla taky překvapená, řekli mi, že full house v těchto dobách už dávno není pravidlem.

    4. Samotnej křest – chyběli tam lidi, který tam měli bejt, protože jsme je prostě nesehnali. Mně chyběl nejen Zobák atd, ale taky Miloš Hroch, kterej udělal většinu rozhovorů a významně se tak na knížce podílel. Je to supr kluk a měl tam s náma bejt. Bohužel se zrovna plácal ve frontě na pivo. 🙂

    5. Vožralý děti – no jo, to je vždycky. Si daj dvě piva, jednou potáhnou z jointa a maj ji jak z praku. Pak se valej jak buldozery a když do mě strčej, letim tři metry, páč já už nemám takovou sílu, hehe. Co pro mě osobně bylo největší zklamání: Všude po klubu byly cedule, že akce je nekuřácká. Sama kouřím, ale tohle respektuju a na cigáro chodím ven. Bohužel, během koncertu V518 všichni kolem mě hulili jakoby se nechumelilo. Přitom tyhle požadavky většinou vznáší právě kapela, nikoliv produkce klubu. Nechápu teda, jak si fanoušek V518 může pod pódiem zapálit. Tím vlastně dává najevo, že ho absolutně nerespektuje. Jinak jsem samozřejmě měla radost, že jste přijeli, že se vidíme, s Vojtou Kotkem jsme hezky pokecali, jinak na nic nebyl čas a třeba Ivana Pelikána jsem vůbec neviděla, takže jsme si neřekli ani čau… A takhle to bylo s většinou lidí. Prostě strašnej dav a fakt jsem byla ráno ráda, že už to máme za sebou. Radši chodím na křty jiných lidí než na ty svoje – je to daleko větší zábava. 🙂

  14. Kdybych věděl, že ještě 15 min, ale i třeba 30min, nebo hodinu, tak bych vydržel,
    ale to nikdo nevěděl ani s přesností na dny, natož na minuty.
    Čekal jsem skoro 5hodin, tak bych klidně počkal i další hodinu.
    Dovnitř jsem se dostal v 22.55hod a vydržel půl hodiny v tom řevu a smradu.
    Nešlo déle čekat, jinak bych asi zkolaboval.
    Čekání venku bylo celkem v pohodě, občas jsem si sednul u vchodu,
    občas postál a poklábosil venku.
    Pochybuju, že by se při té dezorganizaci těch dvou u vchodu
    a zamčeném zadním vchodu povedlo dostat ven třeba jen 500lidí včas.

  15. Mírovi to asi skromnost nedovolí to zde nějak anoncovat, ale zítra, tedy ve středu 18.9., bude od 22:50 cosi povídat na ČT ART v pořadu Artefakta (asi) na téma našich časů dávno minulých. Tak se těším…
    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10624468192-artefakta/dily/
    Přehled dílů — Artefakta — Česká televize
    http://www.ceskatelevize.cz

    Artefakta Lucie Klímové

    Kritická talk show o umění a kultuře na téma „Je skateboarding kultura? “ Moderuje: Lucie Klímová, hosté: Martina Overstreet, autorka knihy Prkýnka na maso jsme uřízli, legenda skateboardingu Miroslav Bartoš a profesionální jezdec Maxim Habanec.

  16. Ze se krest protáhl ? Cas je relativní ! Na tu knihu cekáme uz skoro 25 let… Rád bych tam býval jeste neco rekl na adresu mladého „skate publika“ (neco ve smyslu “ to co jste vy byli jsme i my, a to co jsme my budete i vy“) ale nechtel jsem to tam nejak dál protahavat. Vojtovi bych rád podekoval ze se mu i tak líbilo co jsem tam povídal. Hodne si toho cením ! Hlavne bych ale chtel udelat hlubokou poklonu pred autory a realizacním týmem !! Jeste se nikomu jinýmu nepovedlo dotáhnout tohle do uspesnýho konce a za to jim patrí bezmezný dík nás vsech !! Kdyz jsem prisel po krtu v noci domu tak jsem Knihu otevrel a cetl v kuse az do rána. Obcas jsem si málem smíchy „ucvrk“ do kalhot nebo jindy zas nostalgicky povzdechl. Kniha je unikát a je to velký dar pro nás vsechny !

  17. Pokud by ste někdo chtěl vidět pokec v pořadu Artefakta Lucie Klímové, kde s Martinou Overstreet a Maxem Habancem debatujem na téma skateboarding, tak odkaz je zde :
    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10624468192-artefakta/213562227000009-artefakta-lucie-klimove/
    Pokud by vás třeba nebavilo poslouchat to co většina vás mazáků zná, tak určitě doporučuju zkouknout videa. Moderátorce a autorce pořadu Lucce Klímové se podařilo v archivu ČT najít staré dokumenty ze summercamu v roce 1986 či 7 s Gonzálesem a též je tam pár minut z povedených Brněnských závodů v hale Rondo.
    Je fajn zavzpomínat a spousta z vás se tam určitě najde 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..