1/2 Marathon, aneb jak se připravit na sezónu

První závod roku 2012 se kvapem blíží, a až tam mnozí z nás zjistí, jak jsou na tom s fyzickou kondicí. Já jsem se rozhodl, že tak dlouho čekat nebudu a přihlásil jsem se na pražský ½ marathon. Ne, nezbláznil jsem se (i když blázinec v Bohnicích jsem už tento týden taky navštívil) a netřeba mi volat sanitku, ale popravdě řečeno mi srdce buší vzrušením už teď… Bude to totiž můj první ½ marathon. Na myšlenku, okusit tento nevšední zážitek na vlastní kůži, jsem přišel už před rokem, kdy jsem celé pole běžců sledoval se svojí dcerkou Michalkou, coby divák a naprosto mě to dostalo… V té euforii jsem zatoužil celou akci prožít ještě jednou, ale tentokrát v roli běžce.

Moje běžecké začátky nebyly nikterak lehké. Musel jsem začít indiánským během, což obnášelo minutu běhu a minutu chůze s několikerým opakováním… Pak se interval běhu o trochu prodloužil na 2 minuty (!) a já si vzpomínám, že jsem po jedné a půl minutě už nemohl a očima jsem tlačil vteřinovku hodinek vpřed. Jó těžké začátky to byly. Ale vytrval jsem. Možná mi k tomu paradoxně dopomohla značně hustá atmosféra u mě doma, kdy trápení se při běhu bylo příjemnější, než „rodinná pohoda“ vytvářená mojí drahou polovičkou… V takovou chvíli někdo začne chlastat, ale já jsem se uchýlil k běhu. Po šesti týdnech postupného zvyšování dávky jsem se dopracoval k půlhodině běhu.

Dnes už mohu zodpovědně říci, že ač má figura má k atletické značně daleko, tak se na ½ marathon těším a můj úmysl je si jej užít. Mám číslo 6568 a se svým předpokládaným časem někde kolem dvou hodin a 30 minut nepatřím mezi aspiranty na přední příčky. Spíše budu uzavírat konec startovního pole, ale to mi vůbec nevadí. Hrozně se mi líbí propracovanost organizace závodu a starostlivost organizátorů o nás, běžce (ó jak honosně jsem se nazval)… a zvláště o nováčky, jako jsem já. Od podzimní registrace mi od organizátorů přicházejí e-maily, které mě postupně seznamují s děním ohledně závodu, co mám dělat, kam mám jít, co mám jíst a pít, jak mám trénovat, co si mám obléknout, jakou strategii běhu mám zvolit… Prostě super. S jednou takovou radou se vám musím svěřit… Protože je úžasná a určitě se vám bude líbit. Jedná se o to, co mám dělat týden před závodem… Cituji: „Formu je potřeba (také) vyležet. Do startu máš poslední týden. Běžecký „svaťák“ se od toho maturitního zásadně liší. Teď se již nic nedohání po nocích, nebiflují se kilometry na poslední chvíli, nevymýšlí nové triky a zlepšováky. Naopak. Tělu dej fyzický i psychický relax. Před spaním se protáhni, pořádně se vyspi, dopřej si kvalitní jídlo, běhej jen zvolna (na úrovni 60-75% tepové frekvence, jen v úterý zkus rychlejších 20 minut) a zásadně jen pro radost. Těš se na závod…“. A já se těším. A moc. Tak mi držte pěsti, ať obhájím své startovní číslo a doběhnu do 6568 místa… Až jsem se zalekl, jak vysoko jsem si tu laťku dal. 🙂

Petr Janoušek
Předseda ČASS