Over 80 Cones Zurich

Švýcarský závod „Over 80 Cones Zurich“ je v současné době již legendárním závodem, který v loňském roce přilákal 50 jezdců i při původně přiděleném statusu Basic.

Letos dostal závod status Prime a přilákal kromě nejlepších jezdců ze Švýcarska i jezdce z Itálie, Německa, Anglie, Ukrajiny, Ruska a nás z Česka. Závod byl poslední možností urvat vyšší body do světového žebříčku pod otevřeným nebem na starém kontinentu. Teď už bude následovat „pouze“ halové Mistrovství Evropy v Brně, které se uskuteční 12-13. listopadu na brněnském výstavišti. 80 curyšských kuželek byl jednodenní závod, konající se u příležitosti dne bez aut. Závod jako takový má svá specifika. Jsou postupně postaveny tři slalomy se zvyšující se obtížností. První se podobá středně těžkému hybridu s kuželkami vzdálenými 3 až 5 metrů. Druhý slalom je těžší hybrid s kuželkami vzdálenými od 2,2 do 3 metrů. Závod pak vrcholí třetím slalomem typu tight, kde jsou kuželky vzdáleny od 1,6 do 2 metrů. Celé se to jede z mírného kopečka na pěší zóně v centru města, takže o diváky zde není nouze.

První a druhý slalom jedou všichni jezdci a jsou bodově hodnoceni za dosažené pořadí. Jede se pouze jedna jízda u každého slalomu a pouze jezdci, kteří byli diskvalifikováni, mají nárok na jednu opravnou jízdu. Do třetího slalomu postupuje 25 jezdců s nejvyšším bodovým ziskem. Tito jezdci opět získají body za umístění ve třetí jízdě, které se jim přičtou k ostatním bodům. Do čtvrté jízdy pak postupuje již jen 10 nejlepších borců, kteří se ještě jednou svezou mezi kuželkami Tight slalomu. Vítězem celkového klání je ten, kdo získal ze všech čtyř jízd největší počet bodů.

České výpravy se mimo mé maličkosti zúčastnil Josef Štefka, Dalibor Daňhel, Petr Novotný, kluci Knettigů (pro které to byl první zahraniční křest ohněm v kategorii Open), Anička Vacková a Čechoněmci  Robert Thiele, Peter Pletánek a Radan Knobloch.

První část výpravy (já, Chozé a Dalas) vyrazila již v pátek směrem na Stuttgart, kde využila pohostinnosti Roberta a Martiny Thielových a zabrala jim jeden z jejich bytů. Zde na nás již čekal náčelník týmu SGB, který své ovečky hned postavil do latě. I mě zkoušel rozkazovat 😉 co můžu a nemůžu, ale já jezdím za Sinners 84 a příkazy náčelníka cizí stáje mě nechávaly klidným. Takže zatímco Dalas byl ubytován v úzkém pokojíku sám (coby chrápající osoba) a Chozé musel spát pod dohledem náčelníka (to víte, nový člen týmu musí být pod dohledem), já jsem obsadil místnost, kde byl skejtový ráj na zemi. Tato místnost byla plná skejtových desek, které byly jak rozvěšené po zdi, tak postavené na zemi, plná trucků vyrovnaných v poličkách, koleček a Robertovo trofejí. Místnost na mě mysticky dýchala a já byl jako v Jiříkově vidění. Troufnu si říci, že ani mnoho skejtových obchodů není tak zásobena a vybavena, jako byl vybaven tento pokoj. Ležel jsem zde na zemi ve spacáku, obklopen tou nádherou a před očima se mi přehrávaly vzpomínky na Robertem popsané události spojené s jednotlivými trofejemi, které se místy mísily s vlastními zážitky. Například když jsem zde uviděl sadu tří zlatých koleček z ME v Poličce a k tomu jedno stříbrné… To čtvrté zlaté mám totiž doma já a jsem tomu věru rád.

Další místností skateboardingu zaslíbenou byla kuchyň, která byla tak trochu předělána na dílničku, kde v současné době vznikají 8T8 desky. Zde jsme první večer vydrželi povídat až do 3 hodin do rána a přitom popíjet pivečko a tequilu… Prostě paráda…

V sobotu se k nám pak připojili zbylí členové výpravy… To jsme si nakázali, že spát musíme jít nejpozději o půlnoci, abychom do Curychu přijeli v provozuschopném stavu.

Martina se o nás starala jako o vlastní a stejně jako je Robert skvělým jezdcem, tak je Martina skvělou kuchařkou. Její chilli a švestkový koláč s mákem neměli jedinou chybičku. Martino a Roberte, díky za vaši pohostinnost.

Neděle už byla závodní. Koncept závodu, který celkem podrobně popisuji na začátku tohoto článku, je velice náročný pro samotné jezdce a nastavení jejich skejtů. První slalom vyžadoval větší kola a tvrdší nastavení trucků, aby se v každém dalším slalomu muselo přistoupit jak k výměně kol, tak se zde štelovaly trucky a pro poslední slalom dokonce přišly na řadu i desky krátké. Čas na vyzkoušení nastavení desky byl šibeniční a já jsem dokonce nestihl ani jednu tréninkovou jízdu z nájezďáku do Tight slalomu (byla tam hrozná fronta a tak jsem zkoušel jezdit mimo, abych vždy zjistil, že to není ono). Myslím, že ani servismeni ve F1 nepracují tak rychle se svým nářadím, jako jsme kmitali my. Chozé k tomu trefně poznamenal: „Na závodech vždy šteluju jen já a jsem za blázna. Jsem rád, že tady nejsem osamocen a štelují tady všichni.“. Pravdu měl jen zpola. Češi štelovali všichni, ale třeba Stas Mironěnko nešteloval. Měl svůj skejt nastaven pouze na Tight slalom a dvěma hybridy se takříkajíc protrápil (po hybridech byl na 14 místě), aby pak v závěrečných dvou jízdách v Tight slalomu poskočil až na konečné šesté místo, zatímco já byl po dvou jízdách v hybridu na 11 pozici a jedna pokažená jízda v Tightu znamenala pád na konečné 13 místo. Nutno ale podotknout, že Stas je v Tight slalomu výbornej, což potvrdil loni na pražských závodech, kde pro Čechy překvapivě vyhrál.

Čeští jezdci v konečném pořadí rozhodně nezklamali. Hned za vítězným Ramónem dojel Robert Thiele, čtvrtý byl Josef Štefka, pátý Jarda Knettig, desátý Dalibor Daňhel, jedenáctý Jakub Knettig, třináctý Petr Janoušek, šestnáctý Petr Novotný, dvacátý devátý Peter Pletánek a jednatřicátý Radan Knobloch. Celkově jezdilo v kategorii open 41 jezdců, z toho dvanáct jezdí v kategorii „PRO“.

Na závěr bych rád vyzdvihl skvělý výsledek kluků Knettigů, kteří navíc dostali od Roberta nové 8T8 desky, takže můžeme očekávat jejich další zlepšení.

Petr Janoušek