Gigant slalom Stromovka 2011 v duchu osvícení duše

Výsledky: Tight kvalifikace Open :: Tight ženy:: Tight kvalifikace Junioři :: Tight H2H :: Hybrid kvalifikace Open+ženy :: Hybrid kvalifikace Junioři :: Hybrid H2H :: Giant slalom :: Letmý kilometr

Už jsem rozepsal článek k právě skončenému druhému závodu Českého poháru ve slalomu na skateboardu a pak přišel se svým komentářovým příspěvkem Vojťas Koťas, který celou atmosféru vystihl lépe nežli já. Proto jsem se rozhodl jeho komentář „povýšit“ na samostatný článek:

„tak.

Se spoustou lidí jsme se shodli, že to letos byly zatím asi nejlepší pražské závody v novodobé historii. Lepší počasí, než bylo v neděli, si lze jen stěží představit – krásnejch dvaadvacet, pofukoval příjemnej vítr do zad, slunce a oblaka nad hlavou – takže žádná depka, a přitom ani vedro, a naše duše se skoro vznášely v oblacích při tom posedávání a polehávání v místech, kde mnozí z nás strávili celé mládí.

Technické problémy byly v míře přiměřené (ony tomu stejně občas, pokud jich není moc, dodají trošku i šťávu), a nálada? Nálada prostě výtečná.
Na té se bezesporu hodně podílel i kulturně-společenský program v sobotu večer u Maďara, a myslím, že to zdaleka nebylo jen tím, že nám tam připravil grandiózní tuny až nechutně chutnýho žrádla – sekanou počínaje, řízky pokračujíc, a ohromnou šunkou od kosti konče. Ach, Maďare, nedalo by se to tento víkend zase zopakovat…? Na tomto doprovodném programu ale bylo stejně asi nejpodstatnější to, že jsme tentokrát zůstali všichni pohromadě, a nepoztráceli jsme se po skupinkách někde v tom přihlouplém velkoměstě, jak bylo často právě při pražských závodech zvykem. Jo, i Koďasova Ladronka je moc fajn místo, jen se mně osobně do něj skejťáci zdaleka nehodí tolik, jako k Maďarovi. Tam bych se přecijen zvracet trošku styděl (ovšem jen v případě potřeby, která tentokrát stejně nenastala)

I Pavlova Stromovka měla svoje osobité kouzlo – hlavní stan rozvinutý na mostě nad železniční tratí neměl chybu, a kombinace neposlušných psů, dezorientovaných penzistů a matek s kočárky, a udýchaných nezkrotných cyklistů, vyvolávala nejedno adrenalinové pokoukání. Ono se tam totiž po rozjezdu prostě už jen nedalo nijak zastavit.

Prostě vám, milí kamarádi, chci říct, že mi zase jednou bylo jako za těch starejch zlatejch skejtovejch časů, a když v neděli závody skončily, a já jsem zůstal na Strahově najednou s Francinkou už dočista sám, zažíval jsem stejné pocity náhle opuštenosti, jako jsem zažívával kdysi – za těch starejch dobrejch časů. Dnes už vím, že jsem v tom nebyl sám. Sami dobře víte, že se dlohodobě řadím do týmu nostalgiků, a pokud této skupince o něco jde, pak je to právě o tento náš vnitřní dobrej pocit. Mimochodem – letos se to zatím daří na všech závodech ;o)

Díky tímto každému, kdo se na této nízkorozpočtové akci (vlastně dvou-třech akcích) jakýmkoliv způsobem podílel. Záměrně nebudu nikoho jmenovat, protože do detailů organizace každého z těch dvou dnů nevidím, a hrozí, že bych mohl na někoho diletantsky zapomenout. Nicméně, přesto promiňte – Maďare, hmmmm, DOBŘE TY…!!“

Vojťas Koťas.