Sk8 Slalom Open Brno 09 – report ze závodu

ISSA fórum :: Výsledky/Results :: Spot na Beatu ::
Foto: Radim Hromádko :: Míra Bartoš :: Eva Wicheová :: Petr Klein :: Pepa Melen

U předchozích reportů ze závodů jsem se snažil psát hlavně o závodech a jejich atmosféře. Zcela záměrně jsem se vyhýbal popisování welcome nebo after party a dění kolem závodů. U brněnských závodů udělám výjimku…

Původně jsem chtěl přijet až v sobotu, ale Chozé mě ukecal slovy: „Musíme toho hodně probrat…“ a tak jsem vyrazil do Brna už v pátek. Využil jsem nabídku Káji Houdka na přespání a nebyl jsem rozhodně sám… U Houdků spali ještě Míra Bartoš s Matějem, Petr Matouš, Vítek Hromádko a v sobotu se ještě přidal Čenda Bacík. Z útulného obýváku s egyptkou pyramidou na stěně se lousknutím prstů stala noclehárna, kde si každý našel nějaký ten kousek na přespání.

Než jsem se nadál, držel jsem v pravé ruce láhev Starobrna a v levé letošní slivovici a se slovy: „Klucí tak ať nám to zítra jede…“ jsem připil spolu s Mírou a Kájou na zítřejší závod. „Tak ještě do druhé nohy dáme jednu slivovičku a pojedem šmirglem (dopravní prostředek je známější pod názvem šalina) za klukama…“, zavelel Kája a já byl docela rád, že nejsem stonožka. Ne že by slivovička nebyla dobrá, naopak, byla výborná, ale nechtěl jsem přepálit začátek.

Mezitím Chozé a Tomáš Potůček hledali volnou hospodu, kde by se dalo dobře najíst a napít. A nebylo to vůbec lehké. Krize nekrize, lidi se chtějí bavit a hospody byly obsazeny. Nakonec zakotvili v místě, kde ještě před pár lety popíjela pouze místní galerka, kterou ale vyhnala rekonstrukce celé ulice. Dali nám echo, že na nás čekají a my jsem vyrazili… Děti (pardon, juniory) jsme ponechali doma svému osudu a vyrazili jsme na zastávku šmirglu. Spekuloval jsem o koupi jízdenky, ale Kája mě zastavil… „Dělám pro dopravní podnik a každého revizora znám… Nebo jej alespoň poznám podle chování…“. Pokrčil jsem rameny a přesunul se na zastávku. „Dám si ještě cigáro…“, konstatoval Míra, ale Kája jej zastavil: „Nic si nezapaluj, za chvíli jedem…“, a ty jo, za minutu přijel šmirgl a my vyrazili do víru moravské metropole. Bylo vidět, že průvodce budeme mít znamenitého a mě už teď bylo jasné, že se ho nesmím pustit.

Chozé s Tomášem už byli po večeři a chystali se vydat stíhat zdravé jádro kolem Dalibora Daňhela.

Nevím, jak je to možné, ale Tomáš hned poznal, že už slivovičky začaly pracovat a svou novou přezdívku „Slivovičník“ jsem pak od něj slyšel celý víkend. Abych se připravil na další záseky, musel jsem si objednat nějaké jídlo, které mě vytáhlo z nejhoršího.

Docela příjemně se mi sedělo, číšník nám nosil Plzeňské pivo jedno za druhým a já bych už ani neměl potřebu pokračovat dál. Ostatní byli ale jako na trní… Někde v centu seděl Dalibor s Luďkem Vášou (pro ty, co jej snad neznají, tak se jedná o legendu československého skateboardingu, mistra světa ve skoku do výšky na skateboardu a snad prvního výrobce snowboardů u nás pod značkou VASA. Také je to přemožitel nějakého obrovského kopce, kde měl být sníh, ale protože tam nebyl, tak jej Luděk sjel na snowboardu po lávovém písku a kamení… Myslel jsem si, že ten kopec byl v Rusku, ale prý se pletu a snad správná lokalita byla Mexiko… Nevím, můžete mě doplnit v komentáři k tomuto článku) a není možné jeho návštěvu prošvihnout.

Ocitli jsme se v poměrně luxusní restauraci nedaleko velkého náměstí v Brně. Mimo Luďka Váši a Dalibora se zde nacházela samá zvučná jména československého skateboardingu: Simon Thiele, Peter Pletánek, Tomáš Kodíček, Vojta Kotek… a teď k nim přibyl ještě Pepa Štefka, Kája Houdek a Tomáš Potůček… Prostě všichni ti, ke kterým jsem ve svém mládí vzhlížel a pro které jsem byl tenkrát vzduch (chyběl snad už jen Martin Kopecký a Petr Karlíček). Všichni měli v ruce zcela atypicky sklenku vína a hráli si na znalce. S Vášou jsem prohodil pár slov, představil se a docela mě příjemně překvapilo, že už o mně taky slyšel (to víte, mužská ješitnost je pěkná potvora).

Někdy po půlnoci jsme zaplatili s tím, že půjdeme na noční bus a vyrazíme k domovu. Pepa Štefka na nic nečekal a po anglicku zmizel (cesta na hotel mu pak trvala ještě hodinu a půl) a já, Míra, Kája a Tomáš, všichni v dobré náladě, jsme zamířili směrem k náměstí a pak jsme měli pokračovat až k vlakovému nádraží, kde mají slet všechny noční autobusy… Bohužel, tak daleko jsme nedorazili… Zlákala nás hospůdka nějakého známého (už nevím koho) a v ní jsme obsadili stůl hned vedle jukeboxu… Tomáš neváhal a obsadil jej… no a my jsme nezůstali pozadu…

K Houdkům jsme dorazili v půl čtvrté ráno. Před tím, se nám ještě povedlo Tomáše posadit do správného autobusu, který jej měl zavézt k hotelu a Kája se domluvil s řidičem tohoto autobusu, že jej na této zastávce vysadí. Tom byl značně společensky unavenej a samozřejmě zastávku přejel a skončil někde v polích za městem. Do svého pokoje se dostal kolem šesté hodiny ráno a měl potřebu svůj příběh někomu povyprávět k nelibosti spícímu Chozému…

Vstávali jsme kolem osmé hodiny. Kájova žena Iveta nám připravila snídani a já si musel vzít prášek na uklidnění trpaslíků, kteří mi uvnitř hlavy zabíjeli mozkové buňky. Pak jsme vyrazili na závody a zde většinou můj článek začíná… Dnes končí. Kdo tam byl, viděl, že se jednalo o skvělé závody, výborně zorganizované a pochvala od cizinců na ISSA webu je víc než vřelá. Kdo nebyl, může jen litovat. Když bych mluvil o důstojném zakončení sezóny, tak bych nevystihl atmosféru závodů. Bylo to totiž více než důstojné zakončení sezóny. Myslím si, že si ještě vůbec neuvědomujeme, jak velké, významné a organizačně světově zvládnuté závody se letos v Česku podařilo uspořádat.

Před všemi smekám a jsem rád, že jsem dostal tu čest se stát vaším předsedou…

Petr Janoušek
Předseda ČASS

PS: Našla se zcela opuštěná laťka ze skoku vysokého… Mám jí doma v Praze, takže komu patří, nechť se přihlásí a vyzvedne si jí…