Jak se z anglického mistrovství stalo mistrovství české

Do Londýna, městu slalomu zaslíbeném, Česká asociace slalomu na skateboardu vyslala šest nejlepších českých jezdců. Z obavy o jejich bezpečnost byli jezdci rozděleni do dvou tříčlenných skupin a posazeni do dvou různých letadel. Jedno letělo z Brna a seděli v něm Dalibor Daňhel, Tomáš Fiala a Robert Thiele, druhé pak letělo z Prahy a na jeho palubě seděl Josef Štefka, Petr Janoušek a Pavel Holec. Každý znalec českého skateboardingu mi dá jistě za pravdu, že silnější tým nebylo možné postavit a riskovat ztrátu všech takto kvalitních jezdců jejich posazením do jednoho letadla by bylo slabomyslné. Jak pozdější výtržnosti v anglické metropoli ukázaly, obava o bezpečnost jezdců byla oprávněná.

Obě skupiny byly pečlivě připraveny na reprezentaci. Například pražská skupina neváhala ještě v Praze na letišti nakoupit šest plzniček a jednu lahvičku whisky a při čekání na zpožděný odlet svého letadla pečlivě prozkoumat niance mezi českou a anglickou (tedy vlastně skotskou) kulturou… a věřte, šlo to náramně dohromady. Plzně vzaly za své ještě v Praze a whisky pak během letu přes kanál La Manche.
Opožděný přílet letadla pak znamenal menší problémy s návaznými spoji do místa našeho přechodného bydliště. Řidič autobusu společnosti National Express směřujícího z letiště do Londýna nám jen „vstřícně“ zamával a odjel ze zastávky, aniž by se jen pokusil nás ještě naložit, a tak nám nezbylo, než počkat dvacet minut na autobus další. Tak se stalo, že vlak londýnského metra jsme horko těžko stihli poslední a při výstupu z jeho útrob za námi ohlušujícím rachotem byla zavřena mříž u vstupu. Byly dvě hodiny ráno našeho času. Do hotelu nám zbývalo slabých 600 metrů, a tak jsme svižným krokem vyrazili do ulice, kde se náš hotel nacházel. Po dvaceti minutách ostré chůze, každý s kabelou o hmotnosti 20kg mi začalo být jasné, že se asi někde stala chyba. Položil jsem tedy své zavazadlo na chodník a přešel na protější stranu ulice zkoumat jízdní řády autobusů městské hromadné dopravy… Nevěřil jsem vlastním očím. Zastávka Valentines park, do které jsme měli dojít, se zde nevyskytovala. Z civění do jízdního řádu mě probralo kvílení brzd státní policie, která si všimla mého „opuštěného“ báglu a začala se jím intenzivně zaobírat. Hned mě došlo, že v městě sužovaném teroristickými útoky je pěkná blbost nechat bágl ležet jen tak opuštěný na chodníku (Pavel a Chozé pokračovali dále v pochodu, zatímco já jsem zkoumal jízdní řády). Rozběhl jsem se tedy k policistům a volám na ně: „To je můj batoh…“. „A co v něm máš?“, zajímali se policisti. „Skateboard…“, odvětil jsem po pravdě a hned jsem dodal: „hledáme Park hotel, měl by být na této ulici… Nemohli byste nám pomoci?“. Policisté nezaváhali ani na okamžik. Zadali do své GPS adresu hotelu a pak se ukázala chybička. Byli jsme sice ve správné ulici, ale od metra jsme se dali na opačnou stranu, než stál náš hotel, takže jsme se celou dobu od hotelu vzdalovali. Bylo jasné, že tohle se mi bude těžko Pavlovi a Chozému vysvětlovat. Naštěstí policisté ten den nevyčerpali svojí denní dávku dobrých skutků a nabídli nám svezení na hotel. Je na bíledni, že v pěti (dva policisté a tři jezdci) + tři dvacetikolové bágly se do jednoho policejního auta nevejdete. Pavel se tedy nabídl, že to dojede na skejtu.
Když jsem se s Chozém a veškerou bagáží narval do auta a vozidlo se se zapnutým majákem zprudka rozjelo, měl jsem obavu, abychom Pavla nepřejeli. Možná stejnou obavu měli i policisté a tak na Pavla zavolali, že se pro něj vrátí.
Cesta na hotel pak trvala krátce. Rychlostí přesahující 150km/h jsme tam byli „co by dup“ a ani na Pavla jsme nemuseli dlouho čekat. Toho policisté skutečně během pár vteřin naložili a přivezli za námi. Nezbylo než jim poděkovat a vyseknout poklonu…

Sobotní hybrid slalom

Závodů v Londýně se zúčastnilo 45 jezdců z Anglie, Německa, Holandska, Francie, Švédska, Brazílie, Španělska, Nového Zélandu a samozřejmě z Česka.
Slalom byl duální a byl postaven z kopce, v areálu Redbridge Cycling Centru.  Kvalifikace rozhodla o nasazení jezdců do finálových skupin A, B a C (soubojů H2H). Prvních 16 jezdců jelo skupinu A, 17 až 32 jezdec skupinu B a zbytek pak skupinu C. Pavel Holec byl po kvalifikaci na 21 místě a byl tedy zařazen do skupiny B. Ostatní čeští jezdci, včetně Dalibora Daňhela, který měl v jedné z rozjížděk pád a pěkně se sedřel, se vešli do první desítky a tedy jeli finále A. Tomáš Fiala dokonce kvalifikaci vyhrál a Robert zajel druhé místo. Já byl desátej, Dalibor osmej a Chozé sedmej.
H2H souboje začala skupina A. Já jel proti Chozému, Dalibor proti Peteru Klangovi, Robert proti Samovi Gordonovi a Tomáš proti Donaldu Cambelovi.  Žádné překvapení se nekonalo a všichni favorité postupovali dále pavoukem. Finále pak bylo pouze v režii týmu SGB, tedy Tomáš proti Robertovi. Nakonec tím šťastnějším byl Robert Thiele, který po tuhém souboji Tomáše (a připomínám vítěze kvalifikace) porazil.
Bitva o třetí místo byla v režii rodiny Dupondů, kdy táta se synem v první jízdě zajeli na setinu sekundy totožný čas a tedy musela rozhodnout až druhá jízda. Zde prokázal táta Dupond svojí vyzrálost a protože shodil méně kuželek, tak po zásluze svého syna porazil a obsadil třetí místo.
Po odjetí H2H soubojů skupiny A, přišla na řadu skupina B, ve které jsme měli na 21 místě želízko v ohni v podání Pavla Holce. Ten sebral hozenou rukavici a s každou další a další jízdou se zlepšoval, až se nakonec probojoval do finále… A teď POZOR!!! On to finále vyhrál za vydatného povzbuzování ostatních členů týmu, posunul se na konečné 17 místo a jako vítěz B finále si z Anglie odvezl jako cenu nová kola na svůj sk8. Pavel Holec se tak stal největším skokanem dne a spolu s výsledky další členů týmu bylo jasné, že bylo pak co slavit.

Nedělní Giant slalom

Giant slalom v sobě kombinoval technické pasáže s přesazenými kuželkami a rychlými úseky. Prvních pět kuželů to svádělo k tomu, aby to člověk co nejvíce rozjel a pak přišly dvě přesazené kuželky, do kterých se nebylo možné ve větší rychlosti dostat. Na to jsem doplatil já a Tomáš Fiala. Já pouze diskvalifikací, protože když jsem viděl, že se do kuželky nevejdu, tak jsem jí jen podjel a ze slalomu jsem vypadl… ale Tomáš to takto „nevzdal“, takže následoval pád. Po pádu si Tomáš, kromě několika škaredých odřenin, stěžoval na bolest v zápěstí. My všichni ale doufáme, že Tomášovo zápěstí je jen naražené, a že se nejedná o větší zranění.
Hrdinou dne se stal Dalibor Daňhel, který se fantastickou druhou jízdou dostal do vedení, které mu už nikdo nedokázal vzít. Druhý skončil Robert Thiele a třetí  Ferdinad Lindner. Chozé byl pátej a já s Tomášem jsme se podělili o sedmé místo. Pavel Holec dojel tuším na 19 místě…

Super Giant slalom se už nekonal, protože začalo pršet.

V celkovém pořadí obsadil první místo Robert Thiele, druhý byl Dalibor Daňhel a třetí Tomáš Fiala. Jedná se o fantastický úspěch a Angličané na českou výpravu dlouho nezapomenou.

Kluci, gratuluji! Bylo pro mě ctí se této výpravy zúčastnit.

Petr Janoušek