MS – Kanada, Ontario, Ottawa 19.-20.srpen 2011

Napsal (a zažil) Robert Thiele
Část 1. :

Z Poličky jsme po závodech odjížděli do Prahy v neděli až večer okolo 23:00 hodiny. Než jsme v Praze připravili vše na odlet tak bylo už pondělí 4:00 hodiny ráno. Na letiště jsme vstávali v 6:00 takže jsme měli drsnou, ale v podstatě optimální přípravu na odbourání “Jetlegu”. Na Ottawském letišti nás vyzvedli Claude Regnier a Paul Price. Bylo to pro nás velké a milé překvapení, protože jsme si nic takového nedomlouvali. Claude vyzvedával nejen nás, ale úplně všechny skejťáky co do Kanady přiletěli  (po závodech zase vozil všechny na letiště zpátky). Klobouk dolu před tímto servisem!
Už před cestou tam nám nabídl, že u něj můžeme všichni bydlet. Byli jsme trochu překvapeni, když nám ukázal, že budeme spát v jejich ložnici a on s Marry–Beth budou spát v obýváku na zemi.  “Embí”  (MB) neboli Marry-Beth je jeho přítelkyně a spoluorganizátorka celého šampionátu. Trochu nás zarazily stísněné podmínky jak ložnice, tak obýváku a ptali jsme se jich jestli je to pro ně fakt OK, protože by jsme jim neradi komplikovali život. Říkal jsem jim, že máme v Čechách takové přísloví o rybě a hostu, který třetí den smrděj, a že my jsme teda výjimka, protože my smrdíme už hned první den. Nenechali se ničím odradit a nechali si nás tam. V úterý jsme se byli trochu projít po městě a pak jsme relaxovali a bojovali s “jetlegem”.
Na středu bylo domluvený nějaký ježdění pro kanadskou televizi. Počítal jsem s tím, že se tam trochu projedem a bude. Nakonec s náma udělali dokonce takový malý interview.
Vysílali to ve čtvrtek a ta paní co ten pořad dělá, je nějaká místní hvězda, takže to mělo i docela dobrou sledovanost.
Na pátek jsme se přestěhovali za ostatníma skejťákama na vysokoškolské koleje, což pro nás bylo praktičtější hlavně ohledně busu na závodiště, který byl odtamtud pro všechny vypravován.
V pátek se jel Tight slalom a byl to fakt “těsný” slalom. Kuželky 1,8-2m, což na první pohled nezní tak strašně, ale bylo to dost z kopce (něco mezi Telecím a  obřákem v HB) a navíc ještě postavený jako do “Hada” takže to byl mazec. Já jsem měl trochu honičku s prknem, neb jsem počítal s tím, že se do toho na svém novém 8T8 prkně vejdu. Přestože jsem dal dopředu malý 66mm kola, tak to nešlo. Přehodil jsem podvozky na Kowalskyho, na kterém jsem měl připravené už šroubky na kratší rozestup. Přestože jsem na tomhle prkně jezdil poslední tři roky v podstatě všechno, tak jsem to na něm nezvládal. Zbývala ještě poslední možnost. Měl jsem s sebou, tak jen spíš na rezervu, to svoje nový krátký 8T8 karbonový prkno co jsem ho měl v Poličce. Koupil jsem na závodišti nový griptape a všechno narychlo smontoval a nastavil. Byl to hodně risk, protože jsem na tom ještě nikdy nejel. Stihnul jsem ještě jednu tréninkovou jízdu, při které se mi v tom kmitočtu zatáček v posledních kuželkách začala zvedat přední noha. Pošoupl jsem “banán” asi o 2 cm dopředu a doufal, že to půjde.
Závod samotný se strašně táhnul. V tréninkových jízdách všichni bourali jak o život. Stavěči kuželek na to poměrně nezúčastněně koukali a než to pomalu postavili, tak to trvalo věčně. Vzhledem k těžkému slalomu nebyl mezi juniory, ženskejma a amatérama skoro nikdo, kdo by shodil méně jak 10 kuželek při každé jízdě. Než to všechno stálo, kde mělo, tak minuty ubíhaly, takže se jak v tréninku, tak v závodě furt jen čekalo. Při 7 kuželkách bylo DQ, což museli pak změnit, protože např. v juniorech mělo ze dvanácti účastníků jen pět nějakej zajetej čas. Max a Felix jeli na utaženejch ložiskách. Max dal bez nájezďáku krásné 3. místo v kvalifikaci a Felix, kterýho jsem brzdil za ruku, byl sice poslední z těch, co to vůbec projeli, ale i tak pěkné 5.místo (připomínám že zde jde o juniorskou kategorii, kde jich jelo 12; děti do 11 let vlastní kategorii neměly!). Byl v tom pak dost blázinec, protože jely i malou kvalifikaci o postup do poslední osmičky (1.-4. místo šly přímo do finále a o druhá 4. místa bojovali ti, co byli na 5.- 12. místě). Bylo to dost vtipný, protože přestože zvýšili počet sražených kuželek u juniorů na 15 bez DQ (!), tak to v této kategorii ještě stále dost lidí neprojíždělo a nastávaly při finálových jízdách např. situace jako “double DQ” v obou jízdách obou jezdců.
Já jsem jel kvalifikaci s Louisem Ricardem. Je to mladej  “švihák”, kterej  má svůj PRO-Model od Fullbag a rozhodně si to zaslouží. Moc jsem se o něj nestaral, protože mi bylo jasný, že to není můj “Bruno”. Nepříjemný bylo akorát, že v kvalifikaci vždycky vyrážel hned na první pípnutí, takže své spolujezdce okrádal nejen o alespoň trochu společný start, ale navíc lítaly jeho kuželky do druhé dráhy. V prvním kole měl DQ a v druhým mě ujel jen o 0,07 sek.. S tím se dalo žít. Stačilo mi to na uspokojující 7. místo. Časy byly (vlastně jako vždy) hodně na těsno. Na třetí místo v kvalifikaci by mi chybělo např. jen 0,23 sek.
V H2H jsem zajel Brazilce Kako Maxe, kterej byl sice velkej sympaťák, ale byl to (bohužel pro něj) můj “Bruno”. Pak jsem nastoupil proti Janisovi, který měl v kvalifikaci čas  asi o 0,8 sek. rychlejší než já. Nový prkno sice fungovalo úžasně, ale Janis byl rychlej. V druhém kole jsem jel čistě a docela i rychle až do, pro mnoho jezdců osudného, “Záseku” v hadovi kuželek a vyhodilo mě to. Na Janise by to po prvním kole jistě už nestačilo, ale byla to moje nejlepší jízda toho dne. DQ těsně před koncem slalomu sice zamrzelo, ale i tak jsem byl vlastně spokojen. Nakonec jsem skončil na 6. místě. Finále jeli Janis a Joe Mclaren. Kdo byl 2010 na MS v Hradci, tak si jistě vzpomíná, jak si to tam ty dva ve finále nepříjemně rozdali! Takže to byla taková odveta. Janis jel úžasně !! Neshodil ani jednu kuželku a po DQ Joea šel do druhého kola s komfortním náskokem. Zachoval klidnou hlavu a v druhém kole zajel opět cistě a téměř stejně rychle jako v první jízdě. Byla fakt radost se na to koukat. Měl obrovský a zasloužený ovace, protože jel prostě fenomenálně. Kdo mě překvapil, byli Richy Carasco (4.místo a 0,16 sek přede mnou)  a Paul Price (7.místo a 0,06 za mnou), který byli v Tight super ve formě.
Co se organizace týče, byl pátek dost hrůza. Kurs byl pro všechny kategorie stejný a zbytečně těžký (např. Martin Reaves a Gustavs Gailitis měli v obou kolech kvalifikace DQ). V podstatě nebylo možné si pořádně zatrénovat, protože se neustále válely všude mraky shozených kuželek. Stavěči byli nemotivovaný a dost pomalý a tak často stavěli jen sami závodníci, co šli zpět na kopec. Strašně se to celé  táhlo. Závod se jel způsobem “ všechny kategorie nejdříve první kolo a pak teprve druhé kolo (junioři, pak amatéři, po nich ženy, za nima Pro´s  a nakonec masters). To znamenalo jen čekání a znovu čekání…! Speaker navíc neříkal vůbec žádný zajetý časy (ani ve fanálech) a ty nebyly vidět ani na žádném monitoru(!!). Monitor tam teda měli ale nefungoval. To byla podle mě dost zásadní chyba. Nebyly nikde vyvěšeny ani startovní listiny, takže se pořádně nevědělo, kdo kdy vlastně pojede. Výsledkové listiny s časy z kvalifikace taky nevytiskli ani nevyvěsili. Zkuste si jen představit, že se za celý den nedovíte ani jeden váš zajetý čas, podle mě super “shit”.
V amatérech jel jeden Němec. Speaker říkal, že jediný slovo, co zná německy je „Aschenbecher“ (popelník) a pak vždycky hlásil u jeho jména, že jede „Aschenbecher“ což mě přijde na závodech tohoto formátu trochu mimo.
Ráno jsme odjížděli na závodiště v 8:00 hod. Autobus na cestu zpět byl objednán na 17:00 hod. Museli to ale posunout na 20:00 hod., protože se to celé neuvěřitelně protáhlo. Skluzy jsou v podstatě na všech závodech OK, ale tady to bylo moc!  Připomínám, že se jel v pátek jen JEDEN slalom.
Já mel  nakonec největší radost z Maxe (5.místo) a z Felixe (9.místo), který to nevzdali a super zajeli o třídu výš mezi juniorama. U kanadskýho publika měli taky oba úspěch, což byla hlavně pro Felixe (kterej ten kopec ráno lehce oplakal) největší odměna.

2. část Report (sobota)

Po nekonečném pátku, kdy se za ca. 11 hodin zvládnul odjet tight slalom se měli v sobotu odjet hybrid + giant slalom. S lehkým úsměvem jsem se na to těšil. Odjezd z vysokoškolských kolejí , kde jsme bydleli byl už v 7:30. Poměrně na čas (asi v 8:15) jsme byli na Carling street, kde se mělo závodit. Claude Regnier byl se stavbou teprve v pulce první dráhy hybridu, což znamenalo minimálně ještě 45 min. než to dodělá a než to přenesou do druhé dráhy. Takže jak by řekl klasik: “ jelo se dál, močálem černým kolem bílých skal…”. Carling street je široká tříproudová silnice s poměrně dobrým asfaltem. Jisté bylo akorát to, že budu moci jet na svém novém dlouhém prkně. Volba koleček byla složitější. Po celou dobu stavby hybridu se nesmělo jezdit ani mimo slalom a tak jsem ve vedlejší ulici, která nebyla uzavřená, zkoušel (na podobném ale ne stejném asfaltu) na čem to asi pojedu. Dozadu byli nejlepší Centraxy, protože to bylo pěkně z kopečka. Na předek jsem váhal a zkoušel Zigzag 70mm nebo 75mm 86A a taky tyrkysově zelený 72mm Cult (Santa Cruz), který jsem si přivezl z Londýna (mají být 86 A ale jsou tvrdý asi jako 89A Zigzag). Nakonec jsem tam dal dopředu ale 75mm Zigzagy 86A a vzadu nechal Centraxy. 65 kuželkový (!) a asi 300 metru dlouhý Hybrid měl na začátku, který nebyl tak strmý, pár poměrně dlouhých kuželek, v nichž bylo těžké se rozjet. Většina lidí (i já) si tam dělala ještě “mezipump”, což je samo o sobě trochu sporná věc. Po těch prvních asi 6 kuželkách to jelo už rychle. Důležité bylo ale nenechat se “ukolébat” pár lehkými zatáčkami po startu (ale i v průběhu slalomu) a být stále “ve střehu”. Hybrid nebyl sice nějak super náročný, ale v nabyté rychlosti připomínal spíše svižný “speciál”, takže člověk musel koukat hodně dopředu, aby si mohl včas a dobře nadjet. Bylo tam cestou pár nepříjemných fází. Dokonce i v profesionálech se dost shazovalo. (Bylo tam i pár DQ). Když nad tím teď při psaní přemýšlím tak byl ten slalom vlastně trochu “zákeřný”, pár kuželek jakoby nic a pak najednou někam úplně jinam, tam chvíli klid a pak zase nanovo.
Nejdříve jeli ale naše malá “želízka v ohni” Max a Felix. Vzhledem k tomu, že jeli ve stejné třidě jako junioři tak bojovali jen sami se sebou. V tomhle věku je hodně znát jestli je někdo o rok či dva starší a jestli jezdí i jen o pár měsíců déle. Rozpěrky byly ještě z pátku vyndaný a kola utažený, takže to mohli zkoušet. Oba projeli slalom bez potíží, i když jsem s Felixem radši první dvě tréninkový jízdy jel za ruku. Pak už to chtěl jezdit sám, prý “abych ho nebrzdil”…
Závod si vychutnali. Byli nejmenší, a tím jak jeli, se stali oblíbenci publika. Rodinky, co tam byly s dětma, na ne volali “Mééx” a “Fíílix” a “great” a “Go,go,go” a tak. Když pak šli zpátky na kopec tak jim skejťáci mávali a říkali jak jeli “Amazing” a tak a Brazilci jim dali nějaký vlaječky a Pellé Gustafson švédskou čepici s rohama. Bylo to super. Navíc si oba zlepšili své časy v druhém kole oproti prvnímu o cca. 2 sekundy což mě přijde dobrej výsledek, i když byli mezi juniorama jinak bohužel bez šancí.
Já jsem jel kvalifikaci (jako v pátek) s Louisem Ricardem, který již tradičně vyrážel hned při prvním pípnutí. “No jo, jen ať si jede mladej blázen”, říkal jsem si pro sebe a pak jsem v klidu vyrazil taky do boje. Louis měl v prvním kole DQ a já shodil 4 kuželky. Byl jsem trochu zhrzen, že jsem toho tolik “pokosil”, ale nebořil jsem jen já sám a tak jsem byl po konci prvního kola na pro mě neuvěřitelném 3.míste. Všiml jsem si, že počítají při hybridu 0,2 sek. za kuželku a přeptal se, jestli to není náhodou omyl. Neznám pravidla zpaměti a tak fakt nevím jestli je to OK ale podle nich to bylo správně. Na mém umístění po prvním kole by to stejně nic nezměnilo. (1.Joe Mclaren, 2.Adam Schwippert a 3.Já). Musím se přiznat, že mi to přišlo celý nějaký “nereálný”. Ještě nikdy jsem takový výsledek neměl a tak se mi tomu ani nějak nechtělo věřit. Jako kdybych ten člověk, co tam je napsanej jako třetí, ani nebyl já nebo tak. Nevím, jestli to tady popisuju dobře, ale třeba to pochopíte. (asi něco jako kdyby jste si četli v novinách ze váš los vyhrál a vy jste si říkali, že to je určitě blbost, že to je nějaký překlep, že vy takový štěstí určitě mít nemůžete, nebo tak.
V druhém kole Kvalifikace vyjel Louis zase dříve a já za ním, až když byl někde u čtvrtý kuželky. Ani už nevím jestli jsem jel nějak výrazně jinak, jen si pamatuju, že jsem si dával bacha abych nic nepokácel. Cestou jsem na sebe i nějak dost řval a nadával si sprostě, abych fakt nic nesrazil. Čas jsem měl sice o 0,2 sek. Pomalejší, ale podařila se mi čistá jízda, takže jsem se o proti prvnímu kolu zlepšil celkově o 0,6 sek. na hezkých 26,345, což znamenalo zatím druhý nejrychlejsí čas v druhém kole. Louis Ricard zajel po DQ v prvním kole neuvěřitelných 24,811 (!!!), což byla i se čtyřmi kuželkami (výsledných 25,611) nejrychlejší jízda.
Na startu čekali ale ještě jezdci jako Joe Mclaren, Adam Schwippert (v prvním kole 2.místo) Gustavs Gailitis, Richy Carasco, Kako Max nebo Janis Kuzmins. K mému překvapení jsem zůstával v aktualizovaném celkovém pořadí kvalifikace i po projetí výše uvedených jezdců nadále na třetím místě. Předposlední jel Adam Schwippert, který byl už jediný, co by mě mohl sundat z třetího místa „na bedně“ zpět do reality. Zajel čas 25,851, což bylo rychlejší než já. Hm, paráda řekl jsem si, takže „třešínka na dortu“ se nekoná, škoda. Pár sekund po tom co projel cílem začalo strašně pršet a strhla se průtrž mračen a všichni lítali a sbírali prkna a tašky a všechno a přikrejvala se časomíra a televizní kamery no proste blázinec jaksepatří. Vítr rozfoukal kuželky po celém kopci a déšť smyl křídové značky. Když se to po asi dvaceti minutách přehnalo a začalo to osychat, nebylo na pokračování hybridu ani pomyšlení. Jediný, kdo nejel druhé kolo Kvalifikace byl Karl Floitgraf (USA), takže záleželo na něm jestli si nechá dát dobrovolně „DQ“ aby se mohlo kompletní druhé kolo započítat. Karl sám velké šance na lepší umístění neměl, takže to poměrně velkoryse udělal, čímž vlastně posunul krajana (!) Joea Mclarena (první kolo 1.místo) na celkově 2.místo a nechal vyhrát Louise Ricarda (Canada),který by mu mel být asi dost vděčen, protože by byl jinak se svým DQ z prvního kola poslední (!).
Já sám jsem ale pořádně nevěděl, na čem sem. Věděl sem jistě jen to, že Adam Schwippert srazil 2 kuželky, což by mu ještě stále stačilo na 3.místo. Vzhledem ke zmatku, který nastal se začátkem deště ale nebylo možno si to nechat potvrdit oficiálně. “Červíček“ sice chvíli vrtal v hlavě, ale pak jsem se začal soustředit na Giant slalom a v podstatě jsem to pro sebe zakončil.
Rozuzlení pro mě začalo až o dost později tím, že jsem se stal svědkem rozhovoru jednoho organizátora u interview do novin, když jim dával ručně psaný papírek s pořadím Hybridu. Byl jsem tam napsán na třetím místě (!). Ptal jsem se, jestli to je konečný výsledek a jestli je to jistý. Řekli mi, že jo. Věřit se mi to ale pořád nechtělo, protože v tom zmatku při dešti to mohl někdo poplést a třeba se to mohlo ještě opravovat. Dostával jsem ty informace “po kapkách”.
Definitivně jsem to měl potvrzený až někdy během sobotního večera, když jsem potkal na ubytovně Jonathana Harmse, který mel počítat “overall” umístění. Ukázal mi ty tabulky, kde jsem si mohl dohledat ze Adam Schwippert neshodil kuželky dvě, ale tři! Hurá, tak to byla fakt dobrá novinka!! “Třešinka na dortu” se přece jen dostavila…
Až když jsem studoval ty tabulky, tak jsem si všiml, že v Pro kategorii byly jen dvě čisté jízdy: Joe Mclaren (druhé kolo) a já (druhé kolo). Jinak třeba Richy Carasco měl jednou 7x kuželek, Janis 3x, Adam Schwippert 6x a nebo Martin Reaves 8x. Jak je výše uvedeno, Hybrid byl dlouhý ca. 300 metru a mel 65 kuželek. Aby jste si mohli ty dimenze trochu lépe představit, tak vám řeknu jen, že hlavní rozhodčí potřebovala na přečtení hlášení o sražených kuželkách dokonce dalekohled.
Co mě nakonec ještě pobavilo byla skutečnost, že mě zajeli jen dva “mladíci”.18 letý Joe a 23 letý Louis jejichž stáří by po součtu ještě stále nestačilo na mých “hebounkých” 43 let.
Když jsem po konci hybridu potkal Louise a gratuloval mu k titulu mistra světa tak jsem mu řekl: “Jednou by z tebe mohl bejt dobrej slalomář…”. (Nevím ale jistě, jestli ten nás český humor pochopil)

Konec druhé části