DÉSAXÉ WORLD CUP GRENOBLE 27-28. červen 2009 – Češi narazili v Grenoblu na stříbrnou žílu

Výsledky :: Fotogalerie

Epizoda I. – Odjezd

Náš příběh začal před čtrnácti dny v Havlíčkově Brodě na závodech Českého poháru ve slalomu na skateboardu, kdy Chozé oslovil Dalibora, zda by s ním nejel na závody světového poháru do francouzského Grenoblu. Dalibor tenkrát řekl: “Buď pojedeme alespoň ve třech, nebo na to se..!“. „No tak dojdi zkusit předsedu, já myslím, že je nalomenej…“ řekl na to Chozé a Dalibor neváhal. Přišel ke mně a dal mi na výběr: „Předsedo, máš jen dvě možnosti, buď řekneš ano, nebo řekneš ano na otázku: Pojedeš s námi do Grenoblu?“. Vzal jsem si den na rozmyšlenou a rozhodl se pro první variantu: ANO pojedu… bez ambicí na nějaké dobré umístění, ale na „studijní pobyt“, jak se dělají závody v cizině…  V té době byl ještě v nominaci Standa Nožka, ale protože nakonec odmítl, Dalibor oslovil Tomáše Kučeru a tím byla posádka vozu kompletní.

Chozé se vrhl do příprav po hlavě. Zamluvil ubytování, naplánoval cestu, zjistil co, kdy, kde a my mohli žít v slastné nevědomosti.

V pátek ráno jsem se protáhl v posteli. Mé oko zavadilo o ručičky hodin. Sedm. „Chlapci jedou z Brna do Hradce, tam naberou Chozého a u mě budou tak kolem půl deváté…“, řekl jsem si a naplánoval si sprchu, snídani a balení… „To mi to tak akorát vyjde…“, šáhnul jsem na mobil a zapnul ho. Ozvalo se „Pííííp“. „Kdo to píše?“, pomyslel jsem si a nahlas jsem si přečetl SMS od Dalibora: „CHOZÉ NEJEDE!“. „Jak NEJEDE?, vždyť to všechno naplánoval, jen ON ví CO, KDY, KDE?“, proběhlo mi hlavou, „to musí mít opravdu PÁDNEJ DŮVOD“ a nemýlil jsem se. Byla to Emička! Už se nemohla dočkat a tak si na svět pospíšila o něco dříve a nedala tak šanci Chozému odcestovat. Vytáčím Dalibora… „Nazdar Dalibore, co se děje že Chozé nejede?“. „Narodila se mu holka a nemá kam dát Matěje… Jsme těsně před Prahou… Máme si dát ještě kávičku, na pumpě, nebo jedeme hned k tobě? Zjisti kudy do Grenoblu a kde tam budeme spát…“. Najednou bylo těch úkolů trochu moc… osprchovat se, zabalit, nasnídat, zjistit co, kdy, kde… „Není jiná možnost, musím zavolat Chozému a zjistit od něj co se dá, než přijedou chlapci…“, pomyslel jsem si a už jsem žhavil telefon, internet a tiskárnu. Během půlhodinového rozhovoru mi Chozé vysvětlil vše a ještě se asi desetkrát omluvil, že nemůže jet… a já mu desetkrát musel odpovědět, že v současné chvíli má v Česku důležitější úkoly a poblahopřát mu k novému přírůstku do naší velké skejtové rodiny.

Sotva jsem položil telefon a už zase zvonil. „Tak kudyjó k tobě Petře…“ ozvalo se na druhém konci a já věděl, že Brno dorazilo do Prahy v plné parádě. „My jsme tady na tom Spořilově…“ . „Kluci, chytněte se tramvajových kolejí a podél nich přijedete až ke mně…“ zněla má rada. To jsem ale nevěděl, že kluci „vědijó“ pouze co je to šalina a o tramvaji nikdy neslyšeli :-D. Takže zase následoval půlhodinový rozhovor, než se mi podařilo Brňákům vysvětlit cestu a ti dorazili před barák.

„Tak Petře jedeme!“ zavelel Dalibor, ale to ještě nevěděl, že nejsem sbalen, nasnídán, vysprchován… a mě bylo jasné, že některou z těch věcí prostě nestihnu…

Epizoda II. – Příjezd do Grenoblu

Do Grenoblu jsme dorazili kolem deváté hodiny večer. Tomáš si vzal mapu vytištěnou z internetu o velikosti pět krát pět centimetrů a jal se mě, coby řidiče, navigovat do našeho hostelu… V momentě, kdy už popáté za sebou řekl: „Tady jeď doleva…“ jsme pochopili, že se asi budeme muset někoho zeptat… Ale zeptejte se Francouze na cestu, který nemluví jinak, než francouzky… Až skupinka hispánců obléhající svůj karavan s rychlým občerstvením se chytla a společnými silami se nám rukama nohama snažili popsat cestu. Až to jeden nevydržel, nasedl do auta a mávl na nás, ať jedeme za ním. Když jsme jej následovali směrem na periferii Grenoblu, začali jsme se mezi sebou dohadovat, kdo z nás přijde o ledvinu, kdo o játra a kdo o jiný životně důležitý orgán… Opak byl ale pravdou, hispánec nás zavedl až na parkoviště našeho hostelu, zamával nám a odjel… „Merci!“, zavolali jsme za ním a já dnes přidávám omluvu hispánské menšině v Grenoblu, že jsme si o nich mysleli takové věci… Na recepci hostelu jsme si řekli o mapu a ubytovali jsme se. Dalibor byl lehce rozladěn z velikosti pokoje, protože půdorys tři krát čtyři metry, na kterém byla poskládána koupelna, záchod, skříň a dvě palandy nepovažoval za dostatečně komfortní, ale nakonec ještě sám uznal, že to vlastně stačilo.

Vyrazili jsme na uvítací párty do The Families Pubu. Zde už pařili longboardisté, sledovali videa ze svých sjezdů a dobře se bavili. Slalomář ale ani jeden. Řekli jsme si nevadí, a Dalibor objednal první rundu piv po šesti eurech a šli jsme před putiku spálit nějakou tu cigaretu. V průběhu večera se k nám přidal Petr Novotný a roztřeseným hlasem nám sdělil: „Tak jsem se byl podívat na ten kopec, co se tam pojede zítra Giant a je to spíš na mačky a cepíny… Říkal jsem si, že kousek seběhnu, ale pak jsem se nemohl zastavit… je to teda něco… jdu se na to vyspat, uvidíme se zítra na kopci…“ a pobledlý se vzdálil. My jsme se také rozhodli, že se vrátíme na hostel,a že si tam dáme trochu tequily, kterou jsem v tom kalupu ráno stačil sbalit. Dalibor k tomu vyndal pár Plzní a hned byl náš stůl na verandě hostelu  středem pozornosti. Přidali se k nám Francouzi a Švédové a s přibývajícími panáky a vypitými Plzněmi jsme si rozuměli čím dál tím lépe…

Epizoda III – Giant slalom

Sobotní ráno bylo deštivé. „Hurá“, zajásal jsem, „alespoň se nezrakvím hned první den…“. Po snídani jsme se rozhodli, že se pojem podívat na kopec a zjistíme, jaký je harmonogram slalomů pro dnešní den.

Do kopce jsme stoupali mlčky, dech se nám zrychloval (spíš jsme funěli), snad řídkým vzduchem z nadmořské výšky 😉 a já rozhodně nevěřil, při pohledu na potůčky vody tekoucí z hor po silnici, že se tady dneska bude závodit. Francouzi byli v klidu, řekli: „Přijďte v poledne, to už tady bude sucho a budeme jezdi…“… a jak řekli, tak se také stalo. V poledne už měli postavený slalom a první odvážlivci se jej pokoušeli projet.

Krve by se v nás nedořezal. Nedalo se nic dělat, museli jsme to taky zkusit. Vzali jsme si své nádobíčko, oblékli jsme si chrániče a vyrazili jsme ke startu. Zde jsme se odvážně zaregistrovali do závodu a já šel ladit skejt. Do zadního trucku jsem namontoval fialové (Extra Hard) Khiro, do předu jsem dal oranžové (Mild Soft). Slezl jsem do první pětiny kopce a pustil se do boje s kuželkami. Sláva! Do kuželek se sice nevejdu, ale dole to dokážu zastavit. Měním vzadu fialové za černé (Hard) a zkouším to z druhé pětiny kopce… A je to lepší. Do slalomu se sice ještě nevejdu, ale dole opět zastavuji… Jsem v eufórii… Dopředu dávám kombinaci bílá (Extra Soft) a oranžová a startuji z poloviny kopce. Už projíždím i kuželky, prkno je stabilní a já cítím, že to snesu ještě rychlejší… Mezitím Dalibor, Petr a Tomáš začínají jezdit už od shora. Mají můj upřímný obdiv. Lezu tedy taky výš, až jsem stanul těsně pod vrcholem – pod rozjezdovou rampou. Nechápu, jakej šílenec by se z ní mohl spustit dolů. Nastupuji na prkno a pomalu se z pod rampy rozjíždím do slalomu. První, druhá, třetí kuželka prolétává kolem mě… Zastavuji až dole… Opět jsem přežil… Cestou se dávám do řeči s Dashou Kornienko a Emrikem Larssonem… Sice moc anglicky neumím, ale nakonec si rozumíme. Věta: „The hill is fast for me…“ je musela okouzlit :-D.

Zbývalo překonat poslední překážku a tou byla rozjezdová rampa. Odvážně jsem vyšplhal na můstek, ležérně jsem na něj položil prkno a postavil se na něj. Koukám dolů a říkám si: „Kurňa to je vejška… Ale když už jseš tady, tak bojuj…“. Pomalu jsem se odrazil… padám dolů… a prkno se mi kouše v dolním rádiusu rampy… vystupuji a běžím jak Jusient Bolt… Za sebou nechávám jak prkno, tak kvílícího francouzského speakra…

Lezu na rampu podruhé. „Tohle přeci musím dát“, proběhne mi hlavou, „před pětadvaceti lety jsi se pokoušel sjet pětkrát účko v Prachaticích a vzdal jsi to až po pátém pádu…“. Opět pokládám prkno na rozjezdovou rampu, rozjíždím se, prkno se malinko zavlnilo, ale jedu… dokonce do první kuželky a pak dál… Dole mám obrovskou radost. Tak ono to půjde, JÁ jsem to sjel!!!   Lezu znovu na kopec, jedu ještě jednou a zase dobrý. Celej se klepu. Usedám do křesílka v našem českém táboře u startu a sleduji ostatní, jak se snaží zdolat kopec.

Začíná závod. Jako první jedou profesionálové. Když přijde řada na Dalibora, beru do ruky foťák, abych jej zvěčnil. Dalibor kolem mě valí hroznou rychlostí, skoro jej nedokáži dostat do hledáčku a za chvíli mizí někde v dáli. Když se zadýchán vrátil musel jsem mu vyseknout poklonu. Dalibor spokojeně usedl do křesla a řekl: „Dobrý to bylo, vůbec jsem nebyl nervózní a krásně jsem si to užil.“ Přišla řada na mě. Jedu jako první amatér. Říkám si: „Teď a nebo nikdy…“. Odrážím se, pumpuju do první kuželky, druhá, třetí… v největším kopci mám takovou rychlost, že nestíhám čistě projet dvě kuželky… rozhodl jsem se, že je musím alespoň srazit, abych nebyl diskvalifikovanej… Prásk, dostaly to přímo na komoru… Už vidím cíl a je to za mnou… Jsem šťasten a nejradši bych dojetím brečel. Dojel jsem živej a zdravej.

Při cestě zpátky jsem sledoval ostatní amatéry a všichni měli velké problémy. A to tam byli (až na Roberta Thieleho) všichni z čela světového žebříčku – nejlepší amatéři z Francie, Itálie, Španělska, Švýcarska, Švédska, Lotyšska…

Dosedl jsem spokojeně vedle Dalibora. Petr Novotný se šel podívat, jakej čas zajel Dalibor a vracel se s pusou od ucha k uchu. „Dalibore, jsi první, o dvě vteřiny před Ramónem a Dominikem…“. „To si děláš prdel“, smál se Dalibor a nechtěl věřit vlastním uším a šel se ještě jednou podívat. Zpátky se už vracel rozladěn. „Co se stalo Dalibore?“. „Ale, zpochybňují můj čas, že prej nemůžu být rychlejší něž Dominik a Ramón. Proč bych nemohl být rychlejší?“. Souhlasili jsme s Daliborem. Rozhodli jsme se, že pokud oficiálně Daliborovi anulují jízdu, tak celý český tým odstoupí na protest ze soutěže.

V druhém kole byl, rozhozen z psychické pohody pořadateli, Dalibor o trochu pomalejší a Ramón se utrhl a dostal se do čela profesionálů v Giant slalomu, čímž dokázal, že takový čas se dá zajet a pak již nikdo neměl chuť protest podat. Daliborovo druhé místo mezi profesionály je ale fantastickým úspěchem pro český skateboarding a velkým příslibem pro mistrovství Evropy pořádané u nás v Poličce ve dnech 7 až 9. srpna.

Po odjetí profesionálů jsem se hrnul na startovní rampu, ale pořadatelé mě už jet nenechali. Závod ukončili, protože jim končila uzávěra silnice. Ze zajímavosti jsem koukl na výsledkovou listinu a nevěřil jsem vlastním očím… Jsem na druhém místě!!! Máme dvě stříbrné medaile z Giant slalomu, jednu profesionální a jednu amatérskou… Tak to budeme muset zapít…

Na zrušení druhého kola Giant slalomu amatérů nejvíce doplatil Petr Novotný, kterému v prvním kole ustřelil skejt a minul jednu kuželku a slalom nedokončil. Čtvrtý člen výpravy, Tomáš Kučera, dojel na výborném dvanáctém místě.

Když jsme poslali Chozému do Čech SMS, že máme dvě stříbrné medaile, přišla nám od něj odpověď: „Čtu to už po páté a pořád tomu nemohu uvěřit. Hoši, moc vám to přeju a gratuluji!“. Chozé díky za podporu.

Epizoda IV Straight  Slalom a Special Slalom

Odpoledne již bylo bez mráčku, v týmu panovala dobrá nálada po dopoledním úspěchu v Giant slalomu a já jsem si věřil i na Stright slalom. Francouzi jej postavili o něco užší, než je zvykem v Česku – metr sedmdesát, ale to se mi zdálo, že není na škodu. Nasadil jsem malá, tvrdší kolečka (pro větší akceleraci) a po pár tréninkových jízdách jsem čekal na začátek kvalifikace. Zde jsem za soupeře dostal Fabiána Koulu, jednoho z nejlepších současných amatérských slalomářů. Při startu jsem se snažil soustředit na dobré sjetí z rampy a vůbec jsem si neuvědomil, že pak celý slalom jedu jako postižený… Nemotorné pohyby, ruce jako by nebyly snad ani moje, nulová práce boků a nohou. Uvědomil jsem si to bohužel pozdě, až po druhé kvalifikační jízdě, kdy jsem zhlédl video natočené Daliborem. Stačilo pět vteřin abych pochopil… Mé čtrnácté místo bylo spíš zklamáním… a proti třetímu z kvalifikace jsem byl bez šance… V head to head souboji jsem podlehl, ale výkon byl rozhodně nejlepší. Troufám si tvrdit, že kdybych takhle zajel kvalifikaci, pohyboval bych se někde kolem osmého místa… Holt zaplatil jsem nováčkovskou daň.

Daliborovi v profesionálech se taky příliš nedařilo a skončil na jedenáctém místě.

Náladu nám to ale nezkazilo a měli jsme alespoň čas fandit Petru Novotnému, který pro Českou republiku vyjel vynikající páté místo. Tomáš kučera pak skončil dvacátý třetí.

V neděli se jel Special slalom. Zaměřili jsme se na naší největší slabinu a tou bylo plynulé a rychlé sjetí rampy. Osobně jsem jí snad sjel dvacetkrát, než jsem si začal troch věřil. A na výsledku se to hned projevilo… V kvalifikaci jsem zajel sedmý čas a těšil jsem se na head to head souboj. Head to head souboje se v cizině startují na pípání, kdy se ozvou tři krátká pípnutí po vteřině, a pak jedno dlouhé v rozmezí jedné až třetí vteřiny, na které se startuje. Tento systém startování od letošního roku zkoušíme i v Česku, ale je vidět, že to ještě nemáme tak nacvičené, jako zahraniční závodníci. Vždy na začátku ztratíme, abychom pak svého protivníka doháněli a v cíli o půl skejtu předehnali. Nejlépe to bylo vidět na souboji mém s Petrem Novotným (oba jsme v prvním kole head to head porazili své soupeře) v druhém kole head to head, kdy jsme na sebe narazili. V cíli nás totiž dělilo pouhých 0,059 sekundy a až druhé kolo definitivně rozhodlo, že dál postoupil Petr, což si rozhodně zasloužil a bylo to lepší pro náš tým. Petr byl nakonec poražen až ve finále Gustavem Gailitisem, ale jen díky většímu počtu shozených kuželek. Jeho druhé místo je ale fantastické a završilo stříbrné žně českého týmu. Petře ještě jednou gratuluji

Epizoda V – Závěr

Protože jsem do Grenoblu jel na „studijní pobyt“, rád bych tady napsal, co jsem si odtud odnesl:
1. Přesvědčení, že v Česku se jezdí světový slalom, a že se nemusíme nikoho bát
2. Přesvědčení, že nám chybí trénování sjíždění rampy s rádiusy, a že nám, dříve nebo později, nezbude než nechat rampy vyrobit
3. Měli bychom rozšířit počet lidí postupujících do head to head soubojů na 16, abychom si zvykli na startování na pípání
4. Každému bych doporučil, aby alespoň jednou za život vyrazil na takovéhle závody (i když Polička je neméně dobrá)
5. Organizačně zvládáme závody lépe, než Francouzi
6. Určitě by nám pomohl tréninkový kemp, kde by „profíci“ předali své zkušenosti ostatním s nastavením trucků, výběrem koleček apod. a kde by si to mohli hned vyzkoušet

Petr Janoušek
Předseda ČASS

18 komentářů u „DÉSAXÉ WORLD CUP GRENOBLE 27-28. červen 2009 – Češi narazili v Grenoblu na stříbrnou žílu“

  1. Říkal jsem si, že by tě to moho potěšit 😀 … Ať každý vidí, že značky FINAL, VOX a INNES patří k nejlepším…

  2. No předsedo dobrej článek, díky za něj (samozřejmě i za ty předcházející – jsou super). Kde se to ve vás bere??? Už se těším na další pokračování. Až budem takhle jezdit 10 roků bude z toho pěkná knížka.
    A ještě poslení věc. Nemůžu se dopátrat celkovejch výsledků, můžeš to sem umístit.
    Díky a všem blahopřeji, zdraví všechny Zdeněk M.

  3. Zdendo, všechno bude… Ale včera jsem byl fakt unavenej… Od půlnoci do rána jsem řídil (přijeli jsme do Prahy v pondělí v šest), pak jsem šel do práce… večer jsem stihl sesmolit jen tohle… Výsledky mám v papíru, tak to seskenuji a dám to sem, ale včera se mi už fakt chtělo tak spáááááát… 😀 …. Díky za pochvalu za články. Aspoň je vidět, že to někdo čte a že to má cenu tomu ten čas věnovat…
    PS: Jsem rád za každou reakci, pozitivní i negativní… Pro mě je nejhorší, když to je úplně bez odezvy…. Takže díky..

  4. Tak to jseš opravdu dobrej, mě by se po takové cestě do práce vůbec nechtělo. A článek bych nenapsal ani kdybych spal tejden v kuse.

  5. Nazdar Peter, máš tam pokračování, nahoře jsou výsledky… Stačí udělat Upgrade stránky…

  6. chlapí blahopřeju, to je fakt bomba, super, ten obřák vypadá fakt dost hustě… dobrý fota předsedo,
    jo a gratulace Štefkům k Emě

  7. Gratuluju kucíí, to se vám povedlo. Pěkný foto, super článek a i já se připojuji ke gratulaci Štefkům k Emě.

  8. Vic vysledku.. Grenoble

    Top finishers, list provided by Jean-Sebastien Dennebouy:

    Slalom Géant Pro :
    1- Ramon Königshausen (Suisse)
    2- Danhel Dalibor (Rep Tchèque)
    3- Dominik Kowalski (Allemagne)

    Slalom Géant AM :
    1- Viktor Hadestrand (Suede)
    2- Petr Janoušek (Rep Tchèque)
    3- Christopher Dupont (France)

    Slalom Géant Girls :
    1- Sandrine Ferreira (France)
    2 ex aequo – Lienite Skaranine (Lettonie), Dasha Kornienko (Canda), Eglantine Balland (France), Erika Schoirfer (France)

    Special Slalom AM :
    1- Gustav Gailitis (Lettonie)
    2- Petr Novotny (Rep Tchèque)
    3- Fabian Koula (Suisse)

    Special Slalom Girls :
    1- Sandrine Ferreira (France)
    2- Lienite Skaranine (Lettonie)
    3- Dasha Kornienko (Canda)

    Special Slalom Jr :
    1- Daniel Navarro Fernandez (Espagne)
    2- Zaccaria Di Giorgio (Italie)

    Tight Slalom Pro :
    1- Mika Hadestrand (Suede)
    2- Janis Kuzmins (Lettonie)
    3- Ramon Königshausen (Suisse)

    Tight Slalom AM :
    1- Gustav Gailitis (Lettonie)
    2- Fabian Koula (Suisse)
    3- Viktor Hadestrand (Suede)

    Tight Slalom Girls :
    1- Sandrine Ferreira (France)
    2- Lienite Skaranine (Lettonie)
    3- Erika Schoirfer (France)

    Tight Slalom Jr :
    1- Daniel Navarro Fernandez (Espagne)
    2- Zaccaria Di Giorgio (Italie)
    3- Louis Casano (France)

    Coupe des nations :
    1- Allemagne
    2- France

  9. Velká gratulace. Dobře jste tu výsledkovou listinu rozštípali. No ale to přece muselo jednou přijít! Zdravím.

  10. Nazdar Kájo, co tvoje kosti, už srůstáš? Kdy zas na to budeš moct stoupnout? Opatruj se…

  11. Čus Petře. Vypadá to dobře. Kosti jsou naproti sobě. Uvidíme se v Hradci. Neusni na těch, no, vavřínech.

  12. Kájo a budeš jezdit? Jinak už spím jen na vavřínech 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..